10 C 212/2023-27 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o přepravě, kdy žalobkyně fakturovala žalovanou částku 20 812 Kč a vystavila fakturu [číslo] dne [datum] splatnou 19. 11. 2022. Ačkoliv žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, ke dni podání žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutím, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byla výzva doručena 25. 9. 2023, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z faktury [číslo] ze dne 5. 11. 2022, mezinárodní nákladového listu [anonymizováno] a předžalobní výzvy z 14. 6. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná objednala přepravu zboží u žalobkyně z [spisová značka] [anonymizována dvě slova] do [obec], kterou žalovaná uskutečnila ve dnech 21. - 24. 10. 2022. Následně žalobkyně vystavila fakturu za provedou přepravu [číslo] ze dne 5. 11. 2022, splatnost byla stanovena na 19. 11. 2022, za přepravu byla žalované fakturována částka 20 812 Kč. Žalovaná byla upomínána dne 14. 6. 2023 o zaplacení dlužné částky s tím, že pro případ jejího nezaplacení bude částka vymáhána soudní cestou. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2555 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je „o. z.“), kdy smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit přepravné. Podle § 2564 odst. 1 o. z. je přepravné splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2555 o. z., na jejímž základě žalobkyně provedla požadovanou přepravu věcí. Přepravné nebylo řádně uhrazeno, proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě co do jistiny i úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 641 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 041 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.