10 C 348/2023-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zákonným úrokem z prodlení z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z uzavřené smlouvy o nájmu dopravního prostředku [číslo] ze dne 27. 1. 2023 a z jeho prohlášení o uznání dluhu co do důvodu a výše dne 30. 7. 2023. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, žalovanému byly žaloba a výzva na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Soud má z listinných důkazů, a to z prohlášení o uznání dluhu co do důvodu i výše a potvrzení o vrácení vozidla ze dne 20. 7. 2023, smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 27. 1. 2023, výpovědi nájemní smlouvy z 15. 6. 2023 a předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2023 za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o nájmu dopravního prostředku – vozidla [anonymizováno] 1.6i, [registrační značka] na dobu neurčitou. Žalovaný sjednané nájemné nehradil včas a řádně, proto pronajímatel (žalobkyně) vypověděl smlouvu o nájmu vozidla s účinností k 28. 6. 2023. Žalovaný předmět nájmu vrátil žalobkyni a zároveň uznal vůči žalobkyni vzniklý dluh v celkové výši 49 734 Kč co do důvodu i výše. K úhradě dluhu nedošlo, proto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10. 8. 2023. Žalovaný neuhradil dluh ani na základě předžalobní výzvy. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále podle § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaný v dané věci písemně svůj dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše, dlužnou částku žalobkyni řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 49 734 Kč s příslušenstvím, kdy důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 990 Kč, která představuje žalobkyní zaplacený soudní poplatek.