10 C 67/2023-26 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zákonným úrokem z prodlení z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z jeho prohlášení o uznání dluhu ze dne 22. 9. 2021. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2023. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, žalovanému byly žaloba a výzva na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Soud má z listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2021, uznání dluhu ze dne 22. 9. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2023 včetně dokladu o odeslání výzvy za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému peněžitou zápůjčku ve výše 30 000 Kč a ten se zavázal zapůjčené finanční prostředky vrátit do 31. 12. 2021. Dne 22. 9. 2021 žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci z uvedené smlouvy o zápůjčce co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit nejpozději do 31. 12. 2021. Dosud však zaplatil žalobci pouze částku 15 000 Kč, zbývající část dluhu žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále podle § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Žalovaný v dané věci písemně svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodu i výše, dlužnou částku však žalobci řádně a včas v plném rozsahu neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 15 000 Kč. Důvodný je i žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaný je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.