11 C 201/2022-71 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovanému byly v zařízení žalobkyně v období od [datum] do [datum] poskytovány [anonymizováno] služby, a to na základě smlouvy o poskytování zdravotní péče uzavřené mezi účastníky dne [datum] Náklady na poskytnutou zdravotní péči byly žalovanému vyúčtovány fakturou znějící na částku 96 945 Kč splatnou dne 15. 11. 2019. Dluh žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše dne [datum]. Žalovaný dluh hradil nepravidelnými splátkami, celkem zaplatil 64 849,42 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 25. 3. 2022 nereagoval. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, opatrovník, který byl žalovanému ustanoven podle § 29 odst. 3 o.s.ř., z důvodu neznámého pobytu žalovaného, rovněž souhlasil s rozhodnutím bez nařízeného jednání, namítl však, že z důkazů předložených žalobkyní nelze jednoznačně určit oprávněnost žalovaného nároku. Zejména tvrzené uznání dluhu je dle názoru opatrovníka problematické. Navrhl proto zamítnutí žaloby. S ohledem na souhlas obou stran tedy soud rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání na základě obsahu spisu. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí zdravotní péče. Jak je zřejmé z propouštěcí zprávy ze dne [datum], žalovaný byl v zařízení žalobkyně [anonymizováno] od [datum] do [datum] po [anonymizováno], následně byl propuštěn do domácího ošetřování. Žalobkyně dne [datum] vystavila fakturu [číslo] znějící na částku 96 945 Kč s datem splatnosti 15. 11. 2019. Tento dluh žalovaný téhož dne písemně uznal co do důvodu a výše. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle Cenového předpisu o regulaci [anonymizováno] služeb [číslo]. Rozpis veškerých poskytnutých [anonymizováno] služeb tvořil přílohu výše uvedené faktury. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný ještě před splatností faktury uhradil částku 27 000 Kč. Následně zaplatil dne [datum] částku 4 618 Kč a částku 15 008,50 Kč, dne [datum] částku 7 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 1 886,62 Kč, dne [datum] částku 2 128,70 Kč a dne [datum] částku 2 211,60 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 32 095,58 Kč žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 25. 3. 2022. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého uznal-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále dle § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v daném případě písemně svůj dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše, soud tak má za prokázané, že dluh žalovaného vůči žalobkyni v době jeho uznání trval, avšak žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud řádně a včas neuhradil. Pokud jde o námitku opatrovníka žalovaného, soud se s ní nemůže ztotožnit. Oprávněnost nároku žalobkyně vyplývá jak z uzavřené smlouvy o poskytnutí zdravotní péče, z faktury [číslo] jejíž přílohou je podrobné vyčíslení jednotlivých účtovaných položek, tak i z písemného uznání dluhu. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že po tomto uznání žalovaný na svůj dluh plnil, své povinnosti a závazku z uznání si byl proto plně vědom, když podstatnou část svého závazku také uhradil. Posléze však splácet svůj dluh přestal a neuhrazená zůstala částka, která je předmětem této žaloby. Protože žalovaný tedy dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 32 095,58 Kč tímto rozsudkem. Důvodný je i žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 805 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 605 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.