11 C 82/2023-32 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdila, že je [územní celek] oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich umisťování na střeženém parkovišti a hlídání. Dne [datum] provedla žalobkyně odtah motorového vozidla bez registrační značky a umístila jej na parkovišti provozovaném žalobkyní. Pohledávky za období od 21. 2. 2018 do 30. 9. 2020 byly žalobkyni pravomocně přiznány dříve vydaným elektronickým platebním rozkazem a rozsudkem. Žalovanou částku tak tvoří parkovné za období od 1. 10. 2020 do 31. 8. 2022 v celkové výši 35 000 Kč. Předžalobní výzva k úhradě byla žalovanému zaslána dne 30. 6. 2022. Podle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek. Soud má v dané věci z provedených listinných důkazů, a to zejména z protokolu o odtahu vozidla [číslo] záznamu o otevření vozidla a zjištění [anonymizováno] za prokázané, že dne [datum] došlo k odtahu vozidla a jeho následnému umístění na parkovišti provozovaném žalobkyní. Jednalo se přitom o vozidlo bez registrační značky, [VIN kód] jehož provozovatelem byl žalovaný. O provedení odtahu bylo rozhodnuto na základě ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb. Oprávnění žalobce provádět odtahy vozidel a technické úkony vyplývá z bodu [anonymizováno] Zřizovací listiny [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti je zřejmé, že cena za 181. den a každý následující, kdy je vozidlo střeženo na parkovišti žalobkyně, činí 50 Kč. Z elektronického platebního rozkazu č.j. EPR 213442/2018-6 ze dne 9. 10. 2018 vydaného Okresním soudem v České Lípě a z rozsudku č. j. 23 C 150/2021-70 ze dne 9. 2. 2022 vydaného Obvodním soudem pro Prahu 8 má soud za prokázané, že pohledávky za období od 21. 2. 2018 (kdy bylo vozidlo odtaženo) do 30. 9. 2020 byly žalobkyni pravomocně přiznány. Tímto návrhem se žalobkyně domáhá přiznání parkovného za další období, a to od 1. 10. 2020 do 31. 8. 2022 ve výši 35 000 Kč. Dne 30. 6. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Podáním ze dne 21. 4. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku z prodlení z částky 3 100 Kč ode dne 16. 8. 2022 do 20. 2. 2023 a navrhla, aby soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu nákladů spojených s odtahem vozidla a parkovným v souladu s nařízením [územní celek] [číslo] z roku [rok]. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úhradu dlužné částky ve výši 35 000 Kč (sestávající z parkovného za 700 dní ve výši 50 Kč denně) spolu s úrokem z prodlení, na který má žalobkyně právo podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále byla věc posouzena podle § 96 odst. 1 o.s.ř., podle kterého může vzít žalobce zpět návrh na zahájení řízení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Protože žalobkyně vzala zpět žalobu co do části zákonného úroku z prodlení, soud řízení v tomto rozsahu zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. přitom soud stanovisko žalovaného nezjišťoval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 564 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 2 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 8 400 Kč částkou 1 764 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.