13 C 56/2022-289 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu Táboře (dále jen „soud“) dne 28. 6. 2022 domáhala určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 23. 2. 2022 je neplatné. Tento svůj požadavek odůvodnila tak, že na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 4. 2005, ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 4. 10. 2019, pracovala na pozici praktická sestra. Výpovědí ze dne 23. 2. 2022 byl se žalobkyní rozvázán pracovní poměr ze strany žalované. Výpověď byla žalobkyni dána z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písmene c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“), ačkoliv pro ni nebyly splněny důvody. Žalobkyně dne 12. 5. 2022 sdělila žalované doporučeným dopisem z téhož dne, že trvá na tom, aby ji i nadále zaměstnávala.2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že činí nespornou skutečnost, že žalobkyně pracovala u žalované jako praktická sestra na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 4. 2005 ve znění dodatku k pracovní smlouvě ze dne 4. 10. 2019. Dále žalovaná činí nespornou skutečnost, že dne 24. 2. 2022 převzala žalobkyně od žalované výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písmene c) ZP. Dne 12. 5. 2022 požádala žalobkyně žalovanou o další zaměstnávání podle pracovní smlouvy, na který jí žalovaná odpověděla dopisem dne 23. 5. 2022. Dále pak uvedla, že žalobkyně v roce 2021 u žalované pracovala a má vědomost o tom, že žalované reálně hrozilo její úplné zrušení a počet léčených pacientů byl podstatně snížen. Z těchto důvodů skončil uplynutím doby v roce 2021 pracovní poměr sjednaný na dobu určitou celkem pěti praktickým sestrám. Na druhé poradě ředitelství konané 23. 2. 2022 bylo přijato rozhodnutí o zrušení dalšího pracovního místa praktické sestry a jednoho pracovního místa sanitáře k 1. 3. 2022. Na základě těchto skutečností pak žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.3. Žalobkyně následně doplnila svá žalobní tvrzení, a to tak, že k 30. 11. 2021 měl skončit pracovní poměr uplynutím doby určité paní , jméno FO, , která pracovala na pozici praktické sestry, tedy na totožné pozici jako žalobkyně. , jméno FO, pracovní smlouva prodloužena do 31. 12. 2022, když její pracovní pozice zůstala totožná. V polovině listopadu 2021 již byl totiž další chod žalované zajištěn s tím, že se dočasného vedení zdravotnického zařízení ujme , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Žalobkyně v této souvislosti zopakovala judikaturu Nejvyššího soudu, která uvádí, že rozhodne-li zaměstnavatel nebo příslušný orgán o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, není nadbytečnost zaměstnance, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písmene c) ZP, v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím, jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), například v důsledku výpovědi podané jiným zaměstnancem nebo uplynutím sjednané doby v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou jiných zaměstnanců. Judikatura soudu v této souvislosti již dříve dovodila také to, že přijetí jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu. V takovém případě totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, respektive druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným, a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písmena c) ZP. Od 1. 3. 2022 již žalobkyni práce ze strany žalované přidělována nebyla, žalobkyně však byla i nadále v kontaktu s ostatními zaměstnankyněmi žalované, které jí sdělily, že mají služby navíc kvůli zrušení pracovního místa žalobkyně. Žalobkyně je proto přesvědčena, že přijetí organizační změny spočívající ve zrušení jednoho pracovního místa praktické sestry, nebylo opodstatněné, když pro žalobkyni byla nadále práce, kterou doposud vykonávala, a tak žalobkyně byla i nadále potřebná. Žalobkyně pak uvádí, že po celou dobu svého zaměstnání u žalované neměla dobrý vztah s hlavní sestrou , tituly před jménem, , jméno FO, . Jelikož je hlavní sestra na její výpovědi z pracovního poměru ze dne 23. 2. 2022 uvedená jako osoba, která tuto záležitost vyřizuje, považuje žalobkyně za vhodné popsat i svůj vztah s touto nadřízenou zaměstnankyní žalované. , jméno FO, , jako hlavní sestra žalované, žalobkyni kárala, za co mohla, i když v dané situaci žalobkyně nikterak nefigurovala. Žalobkyně pak taktéž uvádí, že dle jejího názoru byla výpověď vedena i částečně diskriminačně, když diskriminačním kritériem, k němu žalovaná přihlédla, byl věk žalobkyně. Žalobkyně se tak domnívá, že jak na provádění organizačních změn, tak i na výběr nadbytečných zaměstnanců se vztahuje zásada rovného zacházení se zaměstnanci a zásada zákazu jejich diskriminace. Žalobkyně má tedy za to, že k výpovědi došlo i v rozporu s § 16 ZP a antidiskriminačním zákonem a je proto podle § 580 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pro rozpor se zákonem neplatná.4. K těmto novým tvrzením se následně vyjádřila žalovaná, a to tak, že k prodloužení pracovního poměru paní , jméno FO, došlo cca tři měsíce před zrušením pracovního místa žalobkyně. V době přijetí rozhodnutí žalované o organizační změně, v době po předání výpovědi žalobkyni, ve výpovědní době žalobkyně a ani po skončení pracovního poměru žalobkyně, neskončil žádný pracovní poměr na dobu určitou uplynutím doby jiné praktické sestry, ani na základě výpovědi ze strany praktické sestry. Je základním právem zaměstnavatele, aby kdykoliv reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. Není pravda, že by od 1. 3. 2022 z důvodu nepřidělování práce žalobkyni měli jiní zaměstnanci žalované služby navíc. V daném případě byl pouze předělán harmonogram směn na stanici C z důvodu, že žalobkyni nebyla po dobu výpovědní doby přidělována práce. Počet lůžek, na kterých poskytovala žalovaná zdravotní péči, byl rozhodnutí ministerstva zdravotnictví ze dne 14. 6. 2021 omezen na 30 lůžek a toto omezení trvalo do 30. 6. 2022. Důvodem omezení poskytované zdravotní péče byl nedostatek lékařů se specializací dětská a dorostová psychiatrie, zatímco ošetřovatelského personálu měla žalovaná v tomto období nadbytek. Je pravda, že limit 30 lůžek od 1. 1. 2022 byl překračován z důvodu nezbytné potřeby hospitalizovat akutní pacienty z Jihočeského kraje. Překročení limitu 30 lůžek od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 kladlo zvýšené nároky na lékaře, které se již žalované postupem času podařilo získat, ale nebylo nikdy tak významné, aby vyvolalo potřebu žalované navýšit počet ošetřovatelského personálu. Hlavní sestra paní , jméno FO, nikdy žalobkyni nekárala, ale jako vedoucí zaměstnanec jí důvodně a profesionálně vytkla nedostatky v její práci, když byly zjištěny, a to vždy za přítomnosti staniční sestry. S tvrzenou diskriminací žalobkyně na základě věku žalovaná zásadně nesouhlasí, věk žalobkyně nebyl a nemohl být důvodem rozvázání pracovního poměru s žalobkyní, protože žalovaná v únoru 2022 vůbec neměla jistotu, zda se jí v roce 2022 podaří získat potřebný počet lékařů, zajistit i nadále poskytování zdravotní péče u žalované a ani nemohla předpokládat, že v budoucnu vznikne u žalované potřeba navýšit počet praktických sester. V době, kdy žalovaná předala žalobkyni výpověď, bylo u žalované zaměstnáno, kromě žalobkyně, dalších pět praktických sester, kdy pouze dvě z těchto pěti sester byly mladší než žalobkyně. Po skončení pracovního poměru žalobkyně dne 30. 4. 2022 nastala u žalované od 1. 7. 2022 změna poměrů, a to rozšíření poskytování zdravotních služeb z 30 na 60 lůžek, a tudíž vyvstala potřeba přijetí nového personálu. Proto byla na pozici praktické sestry přeřazena ke dni 1. 8. 2022 paní , jméno FO, z pozice pracovního terapeuta, na poloviční úvazek, od 1. 8. 2022 byla přijata paní , jméno FO, a dne 11. 9. 2022 se po rodičovské dovolené vrátila na pozici praktické sestry paní , jméno FO, . K prodloužení pracovního poměru paní , jméno FO, došlo z toho důvodu, že dne 27. 10. 2021 bylo ze strany Ministerstva zdravotnictví České republiky rozhodnuto o pokračování činnosti žalované i po 1. 1. 2022. O prodloužení pracovním poměru p. , jméno FO, bylo rozhodnuto bývalou ředitelkou žalované , tituly před jménem, , jméno FO, dne 15. 11. 2021.5. V závěrečném návrhu pak žalobkyně uvedla, že předně zásadně nesouhlasí s hodnocením žalované, že doba tří měsíců, které uplynuly mezi prodloužením pracovního poměru paní , jméno FO, a propuštěním žalobkyně z důvodu její nadbytečnosti, nemůže být považována za blízkou časovou souvislost. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací praxe posoudil i období pěti měsíců jako blízkou časovou souvislost událostí, které vedly k neplatnému rozvázání pracovního poměru zam