13 C 8/2023-38 — Okresní soud v Táboře

Manželka se domáhá rozvodu manželství uzavřeného dne 3. 5. 2003 před Městským úřadem v Soběslavi. [příjmení] [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození], je již zletilá, stejně jako syn [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození] [příjmení] syn [jméno] [celé jméno manžela], narozený dne 3. 11. 2005, byl svěřen do péče [jméno] [příjmení]. S manželem dlouhodobě nežije, nestýká se s ním. Manželství je pouze formální, neplní svůj účel, obnovení manželského soužití nelze očekávat. Manžel se k návrhu manželky nevyjádřil. Z oddacího listu má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne 3. 5. 2003 před Městským úřadem Soběslav. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 1. 2021, č. j. 30 P 63/2004-121, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2021, vyplývá, že nezletilý [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození], byl svěřen do pěstounské péče [jméno] [příjmení], [datum narození], který byl dlouhodobým partnerem otcovské babičky nezletilého. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 11. 2022, č. j. 14 Nc 1506/2022-35, soud zjistil, že nezletilý syn manželů [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození] byl předán do péče před osvojením manželům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 10. 1. 2023. Z tvrzení manželky vyplynulo, že důvodem pro hluboký a trvalý rozvrat manželství je především to, že manželství od roku 2010, kdy byl manžel nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, neplní svoji funkci. V květnu 2017 po návratu z výkonu trestu byl manžel vykázán Policií ČR ze společné domácnosti, od této doby manželé spolu nežijí a nevedenou společnou domácnost. Manželka naposledy manžela viděla v roce 2019 na návštěvě u tchýně. Obnovení manželského soužití nelze očekávat. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 cit. ust. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo svéprávnosti, který je dán zvláštními důvod, b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 cit. ust. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a zároveň zjišťuje jeho příčiny. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že soužití manželů je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat jeho obnovení, a proto návrhu na rozvod manželství vyhověl. Příčinou rozvratu manželství bylo shledáno dlouhodobé odloučení manželů během doby, kdy byl manžel ve výkonu trestu odnětí svobody, a následného ukončení společného soužití, což vedlo k citovému odcizení manželů. Současně nebylo shledáno, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem osob uvedených v § 755 odst. 2 o. z. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kdy ve věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, kterými mohou být zejména zjištěné příčiny rozvratu manželství. Zvláštní okolnosti případu podepsaný soud v dané věci nespatřuje.