2 C 18/2022-53 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako dodavatele vůči žalovanému jako objednateli na zaplacení ceny vyplývající z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, jejímž předmětem byl prodej objednaného zboží žalovanému. Žalobkyně zboží dodala řádně a včas a dodané zboží následně žalovanému vyúčtovala fakturou č. [anonymizováno] [číslo] znějící na částku 53 388,83 Kč splatnou dne 23. 10. 2021 Ani přes předžalobní upomínku však žalovaný danou částku neuhradil. 2. O nároku žalobkyně bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Soud má z listinných důkazů za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byl prodej a nákup zboží blíže specifikovaného v dodacím listu č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně předmět koupě žalovanému řádně a včas dodala a předala, jak je prokázáno dodacím listem podepsaným žalovaným dne 23. 9. 2021. Na dodané zboží žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. [anonymizováno] [číslo] znějící na částku k úhradě ve výši 53 388,83 Kč splatnou dne 23. 10. 2021. Žalovaný však svoji povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy. 4. Soud věc posoudil dle ust. § 2079 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, a dále podle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. V dané věci došlo mezi účastníky k platnému uzavření kupní smlouvy, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni cenu za dodané zboží. Protože žalovaný svůj závazek dosud dobrovolně nesplnil a žalobkyni dosud nezaplatil řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dlužnou částku za dodané zboží ve výši 53 388,83 Kč. Zcela důvodným je i nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 720 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 670 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.), ve výši 3 260 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé), dále dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ve výši 1 630 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) a dále paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 a. t. v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby. Náhrada za daň z přidané hodnoty advokátovi nebyla přiznána, když zástupce žalobkyně není jejím plátcem. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.