2 C 264/2022-52 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se domáhal původní žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], narozen [datum], určení vlastnictví k pozemku parc. č. st. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří a parc. [číslo] – zahrada, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Žalobu odůvodnil tím, že v katastru nemovitostí je jako vlastník těchto pozemků sice uveden žalovaný, žalobce však pozemek parc. [číslo] užívá již od roku 1962, vystavěl na něm rodinný dům [adresa], pro který byla z pozemku parc. [číslo] vyčleněna parc.č.st. [anonymizováno], a uvedený pozemek koupil spolu s manželkou od tehdejší vlastnice [jméno] [příjmení] dne [datum] za 5 875,70 Kč. Ve věci řešené Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. [spisová značka], kde se žalovaný domáhal proti žalobci vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků, byla žaloba žalovaného zamítnuta s tím, že soud tehdy jako předběžnou otázku řešil vlastnické právo k těmto pozemkům a dospěl k závěru, že žalovaný není jejich vlastníkem a tedy není k podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení aktivně legitimován. Otázka vlastnictví pozemků tam byla podrobně řešena a soud měl za to, že pokud by existovala kupní smlouva k pozemku mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] v písemné podobě, bylo by možno uvažovat o vzniku vlastnického práva žalobce na základě vydržení, když kupní smlouva neměla zřejmě náležitosti tehdy požadované, zejména nebyla registrována státním notářstvím. V tu dobu měl žalobce k dispozici pouze písemné potvrzení [anonymizováno]. [příjmení] o přijetí kupní ceny za pozemek ze dne [datum]. V rámci řešení pozůstalosti po [jméno] [příjmení] (manželce [anonymizováno] [celé jméno žalobce]) pak našli originál kupní smlouvy ze dne 23. 10.1962, jímž [jméno] [příjmení] prodala [jméno] [celé jméno žalobce] a jeho manželce pozemek parc. [číslo]. [příjmení] [jméno] [příjmení] pozemky nerušeně užíval od r. 1962 až do r. 2014, kdy po něm žalovaný požadoval úhradu za jejich užívání má za to, že je vlastníkem předmětných pozemků na základě vydržení vlastnického práva a domáhá se určení svého vlastnického práva k nim, přičemž naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že v katastru nemovitostí je jako jejich vlastník uveden žalovaný. 2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, neboť předkládaná kupní smlouva vykazuje vady, pro které je neplatná a týká se pouze pozemku parc. [číslo] ačkoliv jak deklaruje geometrický plán z 18.2.1963, měl mít tento pozemek několik částí a žalobce byl přípisem Rady Městského národního výboru v [obec] z 9. 10. 1962 informován, že pro komplexní nabytí vlastnického práva ke sporným pozemkům je nezbytné uzavřít trhové smlouvy ještě s paní [příjmení], Městským národním výborem v [obec] a s manželi [příjmení] z [obec]. Následně byl ještě dne 24. 10. 1984 vyzván Střediskem geodézie k šetření vedoucímu k prověření právních vztahů k nemovitostem, kde měl předložit listinné doklady, týkající se nemovitostí, včetně kupních či obdobných smluv a již tehdy musel být srozuměn s tím, že nemůže být vlastníkem sporných pozemků. Žalovaný nemůže souhlasit ani s tvrzením žalobce, že pro něj bylo překvapující zjištění, že není vlastníkem sporných pozemků, neboť jeho případná dobrá víra byla opakovaně přerušena. Žalobce neměl být překvapen, neboť nikdy nesplnil podmínku stavebního úřadu, přestože o ní byl řádně poučen. Z tohoto hlediska nemůže obstát ani případná argumentace žalobce vedoucí k tvrzení o vydržení vlastnického práva. Již Městský národní výbor v [obec] jej poučil o nutnosti uzavřít hned několik smluv, geodézie jej vyzvala k předložení těchto smluv, což žalobce nikdy neučinil a žalovaný jej opakovaně vyzýval přípisy k řešení situace s návrhem na odkup pozemků, o čemž byl již v roce [rok] publikován článek v Týdeníku Táborsko. V roce 2018 navíc žalobce požádal žalovaného jako vlastníka pozemků o udělení souhlasu s uložením inženýrské sítě do pozemku parc. [číslo]. 3. K návrhu původního žalobce došlo k rozhodnutí o záměně účastníka na straně žalobce tak, že na místo žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] vstoupil se svým souhlasem jeho syn [celé jméno žalobce]. Jako důvod návrhu původní žalobce uvedl, že počátkem května 2023 došlo ke změně vlastnického práva ve vztahu k nemovitosti [adresa] na parc. č. st. [anonymizováno] v katastrálním území a obci [obec] převodem částí nemovitosti z [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobce] na [celé jméno žalobce], syna [jméno] [celé jméno žalobce], který se tímto stal vlastníkem celého domu [adresa] v [obec] [celé jméno žalobce] i žalovaný s jeho vstupem do řízení na straně žalobce namísto [jméno] [celé jméno žalobce] souhlasili. Uvedený návrh doložili informací z katastru nemovitostí, kde je již jako výlučný vlastník domu [adresa] uveden [celé jméno žalobce]. Návrhu na záměnu účastníků na straně žalobce bylo usnesením vyhověno, účastníci se vzdali odvolání proti tomuto usnesení a do řízení tak jako nový žalobce vstoupil [celé jméno žalobce], narozen [datum], bytem [adresa]. 4. Aktuální právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen„ o. z.“) počítá konkrétně v § 1089 a násl. s možností vydržení vlastnického práva k nemovitostem za předpokladu, že poctivý držitel drží vlastnické právo po určenou dobu (§ 1089 odst. 1 o. z.). Tato doba pro věci nemovité činí 10 let (§ 1191 odst. 2 o. z.). Pokud tedy účastník, který vydržení uplatňuje, sám všechny jeho podmínky splnil, není na místě zabývat se oprávněností držby jeho právních předchůdců. Vzhledem k tomu, že žalobce [celé jméno žalobce] osobně nabyl vlastnické právo k nemovitostem, od nichž odvozuje následně vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům, počátkem května 2023, nemohl sám splnit základní předpoklad pro vydržení, totiž délku vydržecí doby. Žalobce odkazoval na to, že ve smyslu § 1092 o. z. se do vydržecí doby započte i doba řádné i poctivé držby jeho právního předchůdce [jméno] [celé jméno žalobce]. Setrval na obsahu původní žaloby s tím, že jeho otec držel předmětné pozemky v nezměněné podobě od uzavření kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] dne 23. 10. 1962 až do okamžiku, kdy byl žalovaným informován, že není vlastníkem pozemku a došlo ke sporu o tyto pozemky. K tomu došlo v roce 2014, kdy byla žalovaným podána žaloba proti [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], jíž se domáhal žalovaný vydání bezdůvodného obohacení za užívání sporných pozemků žalobcem a jeho manželkou. S ohledem na tehdy účinnou právní úpravu přitom mohl [jméno] [celé jméno žalobce] vydržet vlastnické právo nejdříve k 1. 1. 1992. 5. Při posuzování vydržení vlastnického práva bylo třeba nejprve zkoumat, za jakých podmínek lze započítat poctivou držbu právního předchůdce žalobce [celé jméno žalobce]. Podle § 1092 o. z. se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. Podle § 1096 odst. 1 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. To ale platí pouze v případě, že předchozí držitel sám věc či právo nevydržel. Pokud však právní předchůdce držitele uplatňujícího své vlastnictví k věci z titulu vydržení sám vydržel vlastnické právo, je zápočet jeho vydržecí doby pojmově vyloučen. Právní předchůdce účastníka je z hlediska práva vlastníkem, i když jeho právo nebylo dosud řádně zaevidováno. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 53/2012 obsahující závěr, že„ nabyl-li někdo na základě převodní smlouvy vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedního započítat dobu, po kterou jej měl v držení jeho právní předchůdce, jestliže již tento sousední pozemek vydržel. Pokud by sporný pozemek právní předchůdci držitele vydrželi, zůstal by v jejich vlastnictví. Právní nástupce by ho mohl vydržet jen tehdy, jestliže by jeho dobrá víra o tom, že na základě převodní smlouvy nabyl i sporný pozemek, trvala do doby, kdy uplynula vydržecí doba 10 let. Jestliže tedy soudy učiní závěr, že vlastnické právo nabyl vydržením právní předchůdce účastníka, který se určení svého vlastnického práva domáhá, je závěr o vlastnickém právu takového účastníka podmíněn uvedením právní skutečnosti, na základě které vlastnické právo následně od svých předchůdců, kteří ho vydrželi, nabyl.“ Prakticky stejné závěry potom obsahuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 821/2010 ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1484/2011. Soud proto posoudil žalobu v souladu s citovanou judikaturou. Jak vyplývá ze skutečností zjištěných v průběhu řízení, sám žalobce [celé jméno žalobce] vydržecí dobu splnit nemohl, když vlastnictví k pozemku parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] na něj nemohl původní žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] platně převést, neboť není dosud v katastru jako vlast