2 C 350/2022-74 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 28. 12. 2022 domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“), a to ve vztahu k pohledávkám k finančním prostředkům na všech bankovních účtech, jež nebyly předmětem dohody o vypořádání SJM uzavřené mezi účastníky dne 3. 10. 2019 a dále vnosů z výlučného vlastnictví žalobkyně do SJM v celkové výši 835 690 Kč. Uvedla, že manželství s žalovaným uzavřela dne [datum] před [stát. instituce] a manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 12. 2019 sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 2. 1. 2020. V souvislosti s rozvodem manželství uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 3. 10. 2019 dohodu o vypořádání SJM a společného bydlení, kterou mělo dojít k vypořádání vzájemných majetkových vztahů vzniklých za trvání manželství. Dohodou bývalých manželů však nebyl vypořádán veškerý majetek, a to zejména vnosy žalobkyně do SJM a dále finanční prostředky na veškerých účtech žalovaného, které nebyly žalobkyni v době uzavření dohody známy, jakož i veškeré odklony žalovaného za dobu manželství. Vnosy z výlučného vlastnictví žalobkyně do SJM představovala jednak částka 510 000 Kč, kterou žalobkyně vynaložila na koupi bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v [obec] včetně podílu na společných částech, která byla zakoupena dne [datum] za kupní cenu ve výši 710 000 Kč, z níž část ve výši 510 000 Kč byla zaplacena z daru, který žalobkyně dostala od svého otce pana [jméno] [příjmení]. Zbývající část kupní ceny pak byla uhrazena dne 17. 4. 2013 z bankovního účtu vedeného na jméno žalovaného. Dalším vnosem z výlučných prostředků žalobkyně do SJM pak má být částka 325 690 Kč, kterou žalobkyně získala [datum] z prodeje poloviny pozemku parc. [číslo] stavby č. ev. 946 v [obec], když tyto nabyla do svého výlučného vlastnictví děděním. Uvedenou částku investovala do výstavby průmyslové haly [adresa] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], kterou žalovaný budoval v roce 2010 pro účely svého podnikání a vlivem svého předchozího nerentabilního podnikání neměl na výstavbu haly dostatečné finanční prostředky. Dále se žalobkyně domáhala toho, aby byly vnosy valorizovány ve smyslu § 742 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přičemž pohledávka z vnosu není vzájemnou pohledávkou mezi manžely, tudíž není v dohodě nijak zmíněna. Dále žalobkyně žádala vypořádání pohledávek z účtů vedených k 2.1.2020 na jméno žalovaného, o jejichž existenci dle svého tvrzení nevěděla, zejména účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] a také pohledávek na všech účtech, jejichž existenci by soud sám v rámci dokazování zjistil, a pokud by zjistil i existenci tzv. odklonů žalovaného ze SJM, má vypořádat i je s tím, že jejich výši a druh by žalobkyně konkretizovala až dle výsledků dokazování. Zde odkazovala na obrácení důkazního břemene a nástup informační povinnosti žalovaného ve smyslu rozsudků Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 883/2010 nebo 22 Cdo 2851/2014 apod. Dále namítla absolutní neplatnost dohody o vypořádání SJM podle ust. § 580 o.z. pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalovaný zneužil závislosti žalobkyně na žalovaném, který měl jako jediný přehled o majetkových záležitostech rodiny a měl k celému majetku na rozdíl od žalobkyně přístup a žalobkyni po dobu trvání manželství o hospodaření, příjmech a výdajích nijak neinformoval. Využil její nevědomosti, dal jí podepsat zjevně nevýhodnou dohodu a tlačil jí k co nejrychlejšímu podpisu. 2. Žalovaný k věci uvedl, že považuje jejich SJM za řádně vypořádané v celém rozsahu, a to i ve vztahu k jmění, které nebylo v dohodě o vypořádání SJM ze dne 3. 10. 2019 výslovně uvedeno, neboť v obecných částech dohody nebylo opomenuto nic, co by spadalo do jejich SJM. Zdůraznil zejména články X. odst. 1 a XI. odst. 1. dohody. Dle jeho názoru již neexistuje nic, co by v dohodě nebylo uvedeno, a pokud ano, pak je to stejně touto dohodou vypořádáno, když strany se dohodly, že již po sobě nebudou ničeho na vypořádání SJM v budoucnu požadovat. Navrhl tedy zamítnutí žaloby. Pro úplnost uvedl, že byt [číslo] v domě na adrese [adresa žalobkyně], koupila žalobkyně svým jménem na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž v této kupní smlouvě byl uveden účet číslo [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], o němž žalobkyně tvrdí, že jej neznala. Tento byt na základě dohody o vypořádání SJM připadl žalobkyni, a pokud by přistoupil na její argumentaci, měla by mu žalobkyni ještě vyplatit valorizovaných 100 000 Kč, které byly na pořízení bytu použity ze SJM. Co se týče částky, kterou získala žalobkyně v roce 2009 za prodej poloviny chaty získané děděním, pak tyto peníze byly spotřebovány v SJM za dob manželství, neboť manželé tehdy financovali svou dceru, která od roku 2010 do roku 2016 studovala vysokou školu, nepracovala, bydlela se svým tehdejším partnerem v nájemních bytech, jak v [obec], tak v [obec], vystřídala za tu dobu 3 byty a rodiče za ní vždy platili energie i služby spojené s užíváním bytu, nájem, stravu i ošacení. Pokud pak žalovaný stavěl spolu se společností [právnická osoba] komerční objekt na parc. [číslo] v obci [obec], pak žalobkyně dne 17. 12. 2012 předala [stát. instituce], odboru výstavby prohlášení o tom, že se jako spolumajitelka pozemků, kde společnost [právnická osoba] staví areál určený pro podnikání, na stavbě nepodílí. Žalovaný navíc stavbu financoval z daru od rodičů, kteří mu bankovním převodem darovali dne 19. 9. 2002 částku 400 000 Kč a dne 10. 3. 2003 částku ve výši 500 000 Kč. Co se týče účtu u [právnická osoba] [bankovní účet], tak k 31. 12. 2019 byl stav na tomto účtu 5 456,96 Kč a co se týče platební karty [číslo] k běžnému účtu v [anonymizována dvě slova], kterou žalovaná obdržela v červnu 2020 na své jméno, tak se jednalo o platební kartu ke společnému bankovnímu účtu číslo [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], který na základě článku VII odst. 1 dohody o vypořádání SJM připadl žalovanému. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 12. 2019 je prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] a skončilo dne [datum]. Z rozsudku rovněž plyne, že pro účely rozvodu ve smyslu § 757 o. z. byla předložena dohoda o vypořádání SJM a společného bydlení splňující podmínky § 757 o. z. pro tzv. nesporný rozvod. Z dohody o vypořádání SJM a společného bydlení uzavřené dne 3. 10. 2019 s úředně ověřenými podpisy obou účastníků (kterou dle svého posledního vyjádření připravil žalovaný) vyplývá, že byla uzavřena podle § 736 a násl. o. z. v souvislosti s podáním návrhu na rozvod manželství. Účastníci zde shodně prohlásili, že spolu nežijí ve společné domácnosti a že předmětem dohody je vypořádání vzájemných majetkových vztahů vzniklých za trvání manželství a dohoda o bydlení po rozvodu manželství. Dále v dohodě uvedli, že se dohodli na vypořádání jejich SJM po rozvodu, tzn. na úplném vypořádání všech společných pohledávek, závazků a společně nabytého majetku za trvání manželství, přičemž v článku II. byla dohoda týkající se vypořádání nemovitého majetku, který zde byl jmenovitě popsán s tím, že žalovaný zůstane po rozvodu bydlet v rodinném domě na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], který zůstane v jeho výlučném vlastnictví a manželka bude bydlet po rozvodu na adrese [adresa žalobkyně], v bytě, který rovněž zůstane v jejím výlučném osobním vlastnictví. V článku IV. bylo ujednání o rozdělení movitého majetku vyšší hodnoty, zejména motorových vozidel. V článku V. bylo obsaženo prohlášení, že účastníci nemají žádné dluhy, které by byly součástí SJM. V článku VI. bylo vypořádáno podnikání manžela pod [IČO], přičemž manžel (zde žalovaný) se stal výlučným vlastníkem veškerých věcí movitých, nemovitých, práv a povinností, jakož i ostatních součástí tohoto podnikání. V článku VII. byly uvedeny finanční prostředky na bankovních účtech, spořicích účtech, penzijních účtech a životním pojištění, a to v bodě 1 a 2 konkrétní účty u [právnická osoba] a v bodě 3 bylo uvedeno, že veškeré ostatní finanční hotovosti, spořící produkty, penzijní či životní pojištění aj. si ponechá ta ze stran dohody, na jejíž jméno je tento produkt veden nebo je v její osobní držbě, a to v té výši, jaká bude ke dni účinnosti dohody zůstatkem účtu či v osobní držbě. V bodě 2 článku VIII. byla obsažena dohoda o finančním vypořádání s tím, že manžel (zde žalovaný) byl povinen uhradit manželce (zde žalobkyni) částku ve výši 500 000 Kč na její účet u [anonymizována dvě slova] do 31. 10. 2019, přičemž žalobkyně potvrdila, že tato část dohody byla splněna. V bodě 3 článku VIII. strany prohlásily, že takto stanovené finanční vypořádání spravedlivě zohledňuje vypořádání SJM. Ohledně vyživovací povinnosti se v čl. IX. dohodli, že žádné výživné navzájem požadovat nebudou a v článku X. dohody byla obsažena další všeobecná ujednání týkající se ostatních vztahů v dohodě výslovně neuvedených. V bodě 1 čl. X se uvádí, že ohledně vypořádání vzájemných majetkových práv a závazků strany dohody prohlašují,