4 C 156/2023-34 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 82 772,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky dne [datum] vznikl smluvní vztah uzavřením smlouvy o odběru a dodávce elektřiny. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa [část obce a číslo] a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit cenu určenou v platném ceníku. Žalovaný v období od 19. 10. 2021 do 3. 1. 2023 za odebranou elektřinu řádně fakturované částky k datu splatnosti neuhradil. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že žalobkyně jako dodavatel a žalovaný jako odběratel uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě [část obce a číslo]. Fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 19. 10. 2021 do 18. 10. 2022 v částce 70 804,99 Kč s datem splatnosti 7. 11. 2022. Fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 19. 10. 2022 do 3. 1. 2023 v částce 11 967,11 Kč s datem splatnosti 27. 1. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek ze dne 13. 2. 2023, žalovaný však ničeho neuhradil. Shora specifikovaná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny je svou povahou smlouvou kupní uzavřenou dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále byla věc posouzena podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Je nepochybné, že žalovaný na základě kupní smlouvy, jejímž obsahem je dodávka elektřiny ze strany žalobkyně, přistoupil na sazbu a způsob úhrady za dodávku elektřiny, přičemž vyfakturované ceny za dodanou elektřinu ve shora uvedených obdobích k datu splatnosti neuhradil. Nadále tak dluží za spotřebovanou elektřinu v období 19. 10. 2021 do 3. 1. 2023 částku v celkové výši 82 772,10 Kč. Tato částka mu proto byla uložena k úhradě, a to spolu s žalovaným úrokem z prodlení, když na úhradu úroků z prodlení má žalobkyně právo v souladu s § 1970 občanského zákoníku a výše úroků neodporuje ani nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení náleží žalobkyni z žalovaných částek vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 445,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 312 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 4 420 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 14 160 Kč částkou 2 973,60 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.