4 C 97/2023-15 — Okresní soud v Táboře

Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení neuhrazené ceny za služby třetích stran poskytovaných prostřednictvím žalobkyně na základě smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] a dále za poskytnuté koncové zařízení Huawei P40 lite, které žalovaný, využívající služby elektronických komunikací poskytované žalobkyní, převzal od žalobkyně na základě shora uvedené smlouvy a objednávkové faktury ze dne [datum] Ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalovaný svůj dluh nezaplatil. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Soud má z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] a dále z žalobkyní předložených faktur [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] za prokázané, že žalovaný využíval služby elektronické komunikace poskytované žalobkyní za stanovené ceny. S jejich využíváním byl spojen závazek žalobkyně zprostředkovat žalovanému přístup ke službám třetích stran a závazek žalovaného za tyto služby zaplatit cenu. Žalovaný se však s úhradami za tyto služby třetích stran, které mu byly vyúčtovány ve výše uvedených fakturách v celkové částce 9 210,31 Kč, dostal do prodlení, když nehradil řádně a včas vystavená vyúčtování, jak má soud za prokázané z oznámení o ukončení poskytování služeb ze dne [datum]. Z předložené shora uvedené smlouvy a objednávkové faktury [číslo] ze dne [datum] dále vyplývá, že si žalovaný zakoupil zařízení Huawei P40 lite za zvýhodněnou cenu s tím, že je povinen splnit podmínky stanovené žalobkyní. Žalovaný se tedy zavázal řádně užívat a hradit služby poskytované žalobkyní po minimální dobu určenou v podmínkách. Při nesplnění této povinnosti pak byla žalobkyně oprávněna doúčtovat zákazníkovi rozdíl mezi zvýhodněnou a plnou cenou zakoupeného zařízení. Fakturou [číslo] žalobkyně doúčtovala žalovanému cenu za poskytnuté koncové zařízení ve výši 2 333 Kč, neboť žalovaný porušil podmínky a nehradil řádně a včas předchozí vyúčtování služeb. Celkovou dlužnou částku ve výši 11 543,31 Kč (9 210,31 Kč + 2 333 Kč) žalovaný nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 7. 11. 2022. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2079 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, a dále dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., dle kterého strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle ust. § 64 odst. 1 téhož zákona je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný využíval služby poskytované třetími stranami prostřednictvím žalobkyně, které mu byly poskytovány prostřednictvím telefonní stanice, jejímž byl účastníkem, a dále že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena kupní smlouva na výše uvedené koncové zařízení. Protože však žalovaný dosud v rozporu se svojí smluvní povinností stanovenou i ve výše uvedených právních předpisech žalobkyni nezaplatil rozdíl kupní ceny za předmětné koncové zařízení v částce 2 333 Kč a ani cenu za poskytnuté služby třetích stran v částce 9 210,31 Kč, uložil mu soud povinnost plnění v celkové výši 11 543,31 Kč tímto rozsudkem. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, žaloba), dále paušální náhrada hotových výdajů za tyto 3 úkony po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.