9 C 41/2023-26 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím představující neuhrazené náklady za provedený nucený odtah vozidla [registrační značka] v hlavním městě [obec] dne 6. 4. 2021 a dále náklady spojené s parkováním odtaženého vozidla na parkovišti provozovaném žalobkyní. Provozovatelem daného vozidla byl v době odtahu žalovaný. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k vyzvednutí vozidla a k úhradě ceny za odtah a nákladů za parkování odtaženého vozidla. Žalovaný však vozidlo nevyzvedl a neuhradil dlužnou částku ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 221,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 77 721,65 Kč od 5. 5. 2022 do 22. 3. 2023 a z částky 1 221,65 Kč od 23. 3. 2023 do zaplacení. Soud proto s ohledem na ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) výrokem II. tohoto rozsudku řízení co do částky 1 221,65 Kč s příslušenstvím zastavil. 3. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména z protokolu o odtahu motorového vozidla tovární značky Opel Astra, [registrační značka], ze dne 6. 4. 2021 za prokázané, že žalovaný byl ke dni 6. 4. 2021 provozovatelem a vlastníkem daného osobního automobilu a dále že předmětné vozidlo bylo žalobkyní dne 6. 4. 2021 odtaženo z ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], na parkoviště pro odtažená vozidla [část obce], neboť vozidlo bylo v rozporu s ust. § 19 odst. 2 písm. h) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci. Z ceníku žalobkyně má pak soud za prokázané, že cena za odtah činí 1 900 Kč a poplatek za střežení (parkovné) odtaženého vozidla 250 Kč za první až třetí den, 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den a 50 Kč za každý následující den. Z výzvy ze dne 24. 9. 2021 má pak soud za prokázané, že žalovaný předmětné vozidlo nevyzvedl a ani neuhradil cenu za odtah a poplatek za jeho uskladnění. Celkový dluh žalovaného tak činí 61 969,18 Kč, z nějž 2 195,18 Kč představuje cenu za odtah a 59 774 Kč náklady za uskladnění vozidla za dobu od 6. 5. 2020 do 4. 10. 2021. Z rozhodnutí [anonymizováno] části [obec a číslo], Úřadu městské části, Odboru dopravy ze dne 10. 12. 2021, č. j. P13-58420/2021/M má pak soud za prokázané, že žalovaný přes výzvu ze dne 4. 11. 2020, č. j. O [číslo] předmětné vozidlo neodstranil a ani si jej následně na základě oznámení o možnosti vyzvednout odstraněné vozidlo ze dne 8. 4. 2021, č. j. SSHMP 04706/2021 nevyzvedl. Vozidlo bylo proto následně prodáno ve veřejné dražbě za cenu ve výši 5 500 Kč. 5. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 19d odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dle kterého po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit. Dle odst. 4 daného ustanovení nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh osoby, která učinila výzvu podle odstavce 1, o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna jej prodat na náklady jeho provozovatele. Ust. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. V dané věci žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, když neuhradil cenu za odtah a náklady spojené se skladováním vozidla, kterého je provozovatelem a které bylo odtaženo, neboť dané odstavené vozidlo nesmělo být po dobu více než 6 měsíců podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou. Žalobkyni v návaznosti na porušení této povinnosti žalovaným vznikl nárok na zaplacení ceny za odtah ve výši 1 900 Kč a nákladů za uskladnění daného vozidla v areálu žalobkyně ve výši 80 100 Kč, celkem tedy na částku 82 000 Kč následně snížené o cenu příklepu ve výši 5 500 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se splacením peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tedy v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 709 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 109 Kč a z náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu.