10 C 114/2024-23 — Okresní soud v Táboře

1. Předmět řízení vymezili žalobci v žalobě tak, že se domáhali vyklizení ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaných nemovitostí. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložili žalobci výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi žalobci a žalovaným uzavřené smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne , datum, přenechali žalobci do užívání žalovanému prostory v prvním nadzemním podlaží domu čp. , Anonymizováno, na pozemku p.č. , hodnota, sestávající z provozní místnosti, salonku, chodby, sociálního zařízení a sklepa za účelem provozování restauračního zařízení. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od , datum, do , datum, . Po skončení nájemního vztahu žalovaný nemovitosti nevyklidil a nepředal je zpět žalobcům. Naopak je dále užívá včetně dalších částí, k jejichž užívání nebyla nájemní smlouva nikdy uzavřena, a za jejich vyklizení po výzvě žalobců požaduje zaplacení finanční kompenzace ve výši 2 000 000 Kč. Na předžalobní výzvu žalobců ze dne , datum, žalovaný nereagoval a k nemovitostem se dál chová jako jejich vlastník.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. Při jednání soudu poukázal na existenci dohody mezi žalobcem a) a žalovaným uzavřené ústně před zahájením insolvenčního řízení, v němž žalobci nemovitosti kupní smlouvy nabyli. Zmíněná dohoda měla umožnit žalobci koupit nemovitosti za kupní cenu ve výši 2 150 000 Kč, ačkoliv jejich kupní cena dle odhadu znalce činila 4 000 000 Kč. Za tímto účelem podepsal žalovaný insolvenčnímu správci listinu, která převod nemovitostí za sníženou kupní cenu umožnila a se žalobcem se žalovaný dohodl, že fakticky zůstane vlastníkem jedné poloviny nemovitostí, které budou vlastnit společně a rovným dílem se budou dělit o výtěžek z nich. Dále žalovaný potvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, která se vztahovala k pronájmu restaurace a části terasy. Restauraci však provozovala dcera žalovaného, nikoliv žalovaný. Současně však žalovaný k dotazu zástupce žalobců sdělil, že dceru zaměstnával, a tudíž restauraci provozoval on. Žalovaný také potvrdil, že platil po dobu, po kterou byla restaurace provozována, žalobcům nájemné ve výši 13 000 Kč. Jsou to však již roky, co nájemné neplatí. Za užívání bytu umístěného v nemovitosti žalovaný žalobcům nájemné neplatil, protože byt sám vybudovat. Žalovaný potvrdil také to, že nemovitosti dosud nevyklidil, stále zde má umístěny své věci a psy. K nabídce žalobců, která zazněla v průběhu jednání soudu, aby nemovitosti vyklidil do konce července 2024 s tím, že žalobci poté vezmou podanou žalobu zpět, žalovaný odmítl opustit nemovitost „s prázdnou“ a požadoval polovinu domu, jak byli se žalobcem dohodnuti.3. Na základě provedených důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že pozemek p.č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří se stavbou občanské vybavenosti , adresa, a pozemek p.č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří s garáží bez čp/če v katastrálním území , adresa, nabyli žalobci kupní smlouvou ze dne , datum, do společného jmění manželů za kupní cenu ve výši 2 150 000 Kč. Prodávajícím byl , tituly před jménem, , jméno FO, jakožto insolvenční správce dlužníka , jméno FO, , tedy žalovaného. Z obsahu smlouvy vyplývá, že k převodu nemovitostí došlo v rámci insolvenčního řízení, kdy usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č.j. KSCB , spisová značka, , Anonymizováno, byl na majetek dlužníka prohlášen nepatrný konkurz, a to prodejem mimo dražbu se souhlasem zajištěného věřitele , právnická osoba, . Vlastnické právo žalobců k nemovitostem je na základě této smlouvy rovněž zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální územní , adresa, . Žalovaný existenci dohody uzavřené se žalobcem, na jejímž základě měl žalovaný i přes uvedený převod zůstat faktickým (byť v katastru nemovitostí nezapsaným) vlastníkem poloviny nemovitostí oproti tomu, že převod byl realizován za nižší než odhadní cenu, nedoložil žádným důkazem. Soud prokázání existence této dohody nepovažuje za podstatné. Pokud by smlouva o obsahu tvrzeném žalovaným mezi účastníky skutečně byla uzavřena, jednalo by se o smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), když důvodem jejího uzavření by bylo obejití účelu konkursního řízení, kterým je zpeněžení majetku dlužníka a rozdělení nejvyššího možného výtěžku mezi věřitele. Dohoda mezi dlužníkem a třetí osobou, která vede k prodeji majetku dlužníka třetí osobě za sníženou kupní cenu s tím, že dlužník zůstane „skrytým“ vlastníkem nemovitosti, uvedenému účelu konkurzního řízení popsanému v § 244 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, nepochybně odporuje. Nelze odhlédnout ani od toho, že v případě uzavření takové smlouvy by nebyla dodržena písemná forma uzavření smlouvy, kterou se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, vyžadovaná § 560 o.z. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný na základě jím zmiňované dohody účastníků zůstat vlastníkem jedné poloviny předmětných nemovitostí, a proti žalobcům nemá nárok na výplatu jakéhokoliv spoluvlastnického podílu. Vlastníky těchto nemovitostí jsou žalobci tak, jak je zapsáno v katastru nemovitostí.4. Pokud jde o užívání nemovitostí žalovaným, není mezi účastníky sporu o tom, že žalovaný nemovitosti stále užívá, když zde má minimálně umístěny své věci a zvířata. K právnímu důvodu tohoto užívání soud provedl důkaz nájemní smlouvou, která žalovaného opravňovala k užívání části předmětných nemovitostí, a to smlouvou o nájmu prostoru sloužícího podnikání, kterou soudu předložili žalobci. Tato smlouva byla uzavřena dne , datum, mezi žalobci a žalovaným a upravuje podmínky užívání prostor sloužících podnikání žalovaným nacházejících se v prvním nadzemním podlaží nemovitosti, konkrétně provozované restaurace o výměře 162,22 m² a zahrady za nájemné ve výši 13 000 Kč měsíčně. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou od , datum, do , datum, bez nutnosti zvláštní výpovědi. Tvrzení žalovaného k této smlouvě zpochybňující její uzavření i obsah považuje soud za účelová, pouze zpochybňující obsah listin předložených žalobci. Ze zcela protichůdných tvrzení žalovaného v tomto řízení však nelze rozpoznat, jaké tvrzení žalovaný k existenci a obsahu nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky vůbec soudu nabízí. Žalovaný nejprve sám tvrdil, že k uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky došlo za účelem pronájmu restaurace a části terasy, což odpovídá obsahu nájemní smlouvy předložené žalobci. K té však žalovaný postupně uvedl, že obsah této smlouvy mu nic neříká, podpis na této smlouvě může být jeho, ale nemusí, nájemní smlouvu podepisoval, šlo o jeden papír, poté však uvedl, že vlastně neví, zda se žalobci vůbec podepisoval nějakou nájemní smlouvu. Po upozornění, že v úvodu jednání o uzavřené nájemní smlouvě sám hovořil, pak žalovaný připustil, že k uzavření smlouvy došlo, nicméně její obsah nečetl. Přesto si je však jistý, že smlouva neobsahovala dobu trvání nájemního vztahu. K následnému dotazu na vysvětlení těchto nepochybně protichůdných tvrzení žalovaný uzavřel, že neví, zda k uzavření nájemní smlouvy došlo, jak dlouho měl nájem trvat, ani zda měl být nájem sjednán na dobu určitou či neurčitou. Svá tvrzení žalovaný nedoložil žádným důkazem a pro jejich naprostou neurčitost nemohl být žalovaný soudem ani poučen podle § 118a o.s.ř. o povinnosti prokázat svá tvrzení, protože žalovaný žádné konkrétní tvrzení k právnímu důvodu užívání nemovitostí neuvedl. Proto soud ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že u části nemovitostí (vyjma restaurace a zahrady) žalovaný nemá a nikdy neměl právní důvod k jejich užívání. Pokud jde o restauraci a zahradu, měl žalovaný v období od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2013 právní důvod k jejich užívání v podobě nájemní smlouvy. Zde soud vyšel z obsahu nájemní smlouvy předložené žalobci, která je jediným známým právním titulem, na jehož základě mohl žalovaný užívat alespoň zmiňovanou část nemovitostí. Pokud by k uzavření této smlouvy mezi účastníky nedošlo, znamenalo by to pouze to, že žalovaný neměl žádný právní titul ani k užívání restaurace a zahrady.5. Právně byla věc posouzena podle § 1040 odst. 1 o.z. Podle tohoto ustanovení platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. V daném případě bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalobci, jakožto vlastníci nemovitostí, které jsou předmětem daného řízení, přenechali žalovanému do užívání část těchto nemovitostí (prostory v prvním nadzemním podlaží domu čp. , Anonymizováno, na pozemku p.č. , hodnota, sestávající z provozní místnosti, salonku, chodby, sociálního zařízení a sklepa a zahradu) na základě nájemní smlouvy. Smluvní vztah z této smlouvy mezi účastníky řízení však již skončil, a to ke dni , datum, . Část nemovitostí (zbývající část domu a garáž včetně pozemku) užívá žalovaný (a užíval i v minulosti) bez jakéhokoliv právního důvodu. Jelikož tedy v době rozhodnutí soudu užívá žalovaný nemovitosti žalobců bez právního důvodu, bylo žalo