10 C 295/2024-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 513 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 8. 12. 2023. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které měl žalovaný vrátit do 7. 1. 2024. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil na dluh ničeho.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 12. 2023 ve spojení s všeobecnými podmínkami a sazebníkem věřitele a ze sdělení , právnická osoba, je prokázáno, že účastníci dne 8. 12. 2023 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním až do výše 30 000 Kč, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr a žalovaný jej čerpal do výše 26 000 Kč. Tato částka byla žalobkyní postupně v období od 8. 12. 2023 do 7. 1. 2024 poukázána na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 770 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků i další poplatky za službu , Anonymizováno, ve výši 2 310 Kč a za službu , Anonymizováno, ve výši 29 Kč měsíčně. Úvěr měl žalovaný uhradit včetně poplatků do 7. 1. 2024. Celkově tak měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 34 109 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 1 410,33 %. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho. Výzvou ze dne 31. 5. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta žalobkyní částka 26 000 Kč. Při splnění všech smluvních povinností měl žalovaný žalobkyni vrátit částku 34 109 Kč. Navýšení závazku dlužníka na tuto částku je způsobeno především sjednáním povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za sjednání úvěru ve výši 5 770 Kč. Již samotná výše tohoto poplatku je při délce doby, na kterou žalobkyně žalovanému finanční prostředky poskytla (1 měsíc), nepřiměřená výši žalovanému poskytnuté částky. Neadekvátnost výše tohoto poplatku soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položky představující vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. V daném případě však ke sjednanému poplatku za poskytnutí úvěru přistupují další poplatky za volitelné služby ve výši 2 339 Kč. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale nahrazení funkce smluvního úroku, který ve smlouvě nebyl vůbec sjednán, a to tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 1 410,33 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy žalobkyně má dle obsahu sazebníku, který je nedílnou součástí smlouvy, právo požadovat zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 35 Kč denně (maximálně 490 Kč měsíčně). Současně však žalobkyně může posílat žalovanému zpoplatněné upomínky (105 Kč za jednu upomínku), jejichž množství ani frekvence zasílání není nijak omezena. Navíc je žalobkyně oprávněna v tomto případě požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, opět až do úplného zaplacení, a to po celou dobu vymáhání pohledávky. Zaplacení této smluvní pokuty žalobkyně požaduje v rámci žaloby za období od 8. 1. 2024 do 7. 4. 2024 v kapitalizované výši 3 404 Kč.7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta ve výši celkové částky, kterou byl žalovaný povinen dle smlouvy zaplatit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla. Má tedy nárok na vrácení žalovanému vyplacené částky 26 000 Kč, na kterou nebylo ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 26 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 420,83 Kč, přičemž tato částka představuje 38,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 501 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 513 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.