10 C 308/2024-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 63 735,58 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 10. 1. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 21 měsíčních splátkách do 2. 6. 2023. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Na úhradu dluhu zaplatila pouze 2 000 Kč a další částky již nehradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby. Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 1. 2022 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 10. 1. 2022 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek sestávající z úroku v jednorázové výši 28 923 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč a poplatek za pojištění ve výši 2 709 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 21měsíčních splátkách po 3 304 Kč. Celkově tak měla žalovaná zaplatit původnímu věřiteli částku 69 378 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 86 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 137,80 %. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 30 000 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli na dluh zaplatila částku 2 000 Kč. Od 11. 10. 2023 je jistina úročena úrokem ve výši 24,12 % ročně. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 byla žalovaná žalobkyní upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 30 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 69 378 Kč, tedy více než dvojnásobek původního plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno nepřiměřeně vysokou sazbou smluvního úroku sjednaného ve výši 86 % ročně a kapitalizovaného částkou 28 923 Kč, dále konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a její formální administraci se žalovaná zavázal zaplatit částku 7 746 Kč. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 137,80 % ročně, je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.6. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.7. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 30 000 Kč po odečtení úhrady žalované ve výši 2 000 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 28 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.8. Vzhledem k tomu, že úspěšné žalované nevznikly v průběhu řízení žádné náklady, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).