10 C 383/2023-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit částky uvedené ve výroku rozhodnutí z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, mezi právním předchůdcem žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, , registrační číslo, tel. číslo, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná načerpala částku 22 303,36 Kč, kterou řádně a včas nesplácela, proto právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil a k 31. 1. 2023 prohlásil úvěr za splatný. Zároveň žalobkyně požaduje i úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně vyčíslené ke dni podání žaloby, náklady na vymáhání ve výši 699 Kč a úrok z prodlení i úrok smluvní. Žalovaná žádnou z uvedených částek neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle obsahu spisu.3. V dané věci má soud ze žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , žádosti o spotřebitelský úvěr, akceptace žádosti, platební historie úvěrové účtu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, odstoupení od smlouvy, výzvy k mimosoudnímu řešení, výpisu úkonů a předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání výzvy za prokázané, že mezi právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem věřitele poskytnout žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce až do výše 500 000 Kč a byla jí poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně smluvního úroku, když pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuté specifické podmínky jejich splácení. Měsíční splátka představovala 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně částku 500 Kč. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru, a to ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Z detailního výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost poskytnout žalované úvěr splnil a žalovaná postupně z revolvingového rámce vyčerpala peněžní prostředky ve výši 22 303,36 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela. Z důvodu nepravidelného hrazení splátek byl celý úvěr ke dni 31. 1. 2023 zesplatněn. Podle uzavřené smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala splatit úvěr včetně smluvního úroku. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2023 včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky žalované. Žalovaná pohledávka ve výši 21 820,94 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 352,35 Kč a smluvní pokuty vyčíslené za období od 2. 2. 2023 do 10. 8. 2023 v částce 3 468,59 Kč, dále z příslušenství specifikovaného ve výrocích rozhodnutí a nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky vyčíslených žalobkyní dle jednotlivých úkonů ve výši 699 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka dne 5. 6. 2023.4. Po právní stránce byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.5. Protože žalovaná žalobkyni a ani jejímu právnímu předchůdci neuhradila načerpané finanční prostředky ve výši 18 352,35 Kč, uložil jí soud tuto povinnost rozsudkem. Důvodným je i postoupený nárok žalobkyně na zaplacení sjednané smluvní pokuty pro případ prodlení úvěrované s plněním dluhu ve výši 3 468,59 Kč představující smluvní pokutu vyčíslenou ke dni podání žaloby. Soud dále žalobkyni přiznal příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení a úroků smluvních, které žalobkyně částečně kapitalizovala. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o další příslušenství pohledávky, soud zamítl nárok na částku ve výši 699 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť žalobkyni bylo známo již při postoupení pohledávky, že žalovaná neuhradila dlužnou pohledávky ani po zesplatnění a byla marně upomínána. Další upomínání žalované a včetně osobní návštěvy žalované v rámci tzv. mimosoudního vymáhání, za které žalobkyně účtuje žalované částku 699 Kč, proto soud nepovažuje za účelné. Opakované upomínání je v dané věci nelogické a v rozporu s dobými mravy, a proto tento uplatněný nárok soud žalobkyni nepřiznal. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 326 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 874 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 820,94 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.