11 C 476/2009-62 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že na základě ústní objednávky prodala žalované zboží a vystavila na něj faktury, které žalovaná ani přes opakované upomínky neuhradila.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek.Z předložených listinných důkazů, zejména z faktury číslo , hodnota, ze dne 30. 3. 2009 ve spojení s dodacím listem a zasilatelským příkazem má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované barvu a ředidlo, které žalovaná převzala a za které jí byla vyúčtována částka 19 311 Kč s datem splatnosti 13. 4. 2009. Z faktury číslo , hodnota, ze dne 3. 4. 2009 ve spojení s dodacím listem a zasilatelským příkazem má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované barvu, kterou žalovaná převzala a za kterou jí byla vyúčtována částka 1 027 Kč s datem splatnosti 17. 4. 2009.Soud věc posoudil dle § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podle kterého z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Jak vyplývá ze shora uvedeného, mezi žalobkyní a žalovanou probíhala obchodní činnost, žalovaná objednala shora uvedené zboží a žalobkyně toto zboží dodala. Dodané zboží řádně vyfakturovala, žalovaná však faktury k datu splatnosti neuhradila a dluží tak částku v celkové výši 20 338 Kč. Žalovaná zůstala v průběhu řízení zcela nečinná, neprokázala, že by žalobkyní požadovanou částku uhradila ani jinak nezpochybnila pohledávku žalobkyně. Soud tedy považuje žalobu za důvodnou a bylo jí proto vyhověno. Spolu se žalovanou částkou pak soud uložil žalované povinnost zaplatit i zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené vládním nařízením č. 163/2005 Sb., když do prodlení se žalovaná dostala dnem následujícím po splatnosti faktur.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 336 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 820 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve výši 10 758 Kč, paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300 Kč za dva úkony právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 19 % stanovená ze základu ve výši 11 358 Kč částkou 2 158 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.