11 C 56/2024-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 467,79 Kč. Svůj závazek žalovaný nedodržel, nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil dne 1. 12. 2022 celý dluh za splatný. Žalovaný poté s bankou uzavřel splátkovou dohodu, ve které výslovně uznal svůj dluh v plné výši a zavázal se dluh splácet ve splátkách. Ani tuto dohodu však nedodržel. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Ani přes opakované výzvy neuhradil žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru, produktových podmínek, sazebníku a výpisů z účtu za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč s úrokem ve výši 16,1 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 467,79 Kč, avšak této své povinnosti nedostál, jak je zřejmé z předložených výpisů z účtu. Dopisem ze dne 3. 12. 2022 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 1. 12. 2023. Ze splátkové dohody uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne , datum, je zřejmé, že žalovaný zcela uznal svůj dluh co do důvodu i výše a zavázal se jej opětovně splácet v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že první splátka bude činit 16 000 Kč a následující splátky pak 7 500 Kč. Ani tuto dohodu však nedodržel. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobkyní ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2023 a z výpisů z účtu má pak soud za prokázané, že žalovaný dále na dluh neuhradil ničeho a dluží žalobkyni částku ve výši 336 706,57 Kč na jistině a částku 15 792,61 Kč na poplatcích spolu s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku.Právně soud věc posoudil v souladu s § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Dále soud věc posoudil podle § 2053 téhož zákona, podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu a výše. Zůstal však v průběhu řízení zcela nečinný, neprokázal, že by žalobkyní požadovanou částku uhradil. Z tohoto důvodu považuje soud žalobu za důvodnou a bylo jí tedy vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 545,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 100 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 9 740 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 30 120 Kč částkou 6 325,20 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.