2 C 115/2024-28 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou ze dne 15. 4. 2024 ve znění doplnění ze dne 14. 5. 2024 a 6. 6. 2024 se žalobce domáhal snížení výživného na bývalou manželku , jméno FO, z důvodu poklesu jeho příjmu, neboť musí hradit výživné na nezletilou dceru , jméno FO, , stará se o nezletilého syna , Jméno žalobce, , který je na dlouhodobé propustce a dále je v insolvenčním řízení, v němž mu každý měsíc strhávají určitý obnos peněz. Od prosince 2023 má dlouhodobý vztah a novou rodinu. S družkou vychovávají čtyři děti a na pátou nezletilou dceru , jméno FO, musí hradit výživné částkou 1 000 Kč měsíčně, dále se podílí na placení nájmu a veškerých nákladů spojených s bydlením a stravou a do práce musí dojíždět každý den autem. Není proto v jeho silách dále platit výživné ve výši 7 000 Kč na bývalou manželku , jméno FO, . Dohoda o výši výživného byla mezi manželi uzavřena v souvislosti s rozvodem manželství a žalobce proto žádal snížení výživného od 1. 12. 2023 na částku 2 500 Kč měsíčně, splatnou vždy k 20. dni v měsíci. Vzhledem k pracovnímu vytížení žádal o projednání věci u Okresního soudu v , adresa, .2. Pokud žalobce navrhoval delegaci z důvodu vhodnosti k Okresnímu soudu v , adresa, , ačkoli je v této věci věcně i místně příslušným Okresní soud v Táboře, byl žalobce v souladu s položkou 24 Sazebníku soudních poplatků vyzván k zaplacení soudního poplatku za návrh na delegaci řízení, a to ve výši 1 000 Kč. Výzva k zaplacení poplatku mu byla doručena 10. 7. 2024, ale vzhledem k tomu, že do 22. 8. 2024, tedy do dne soudního jednání, nebyl soudní poplatek za návrh na delegaci řízení z důvodu vhodnosti zaplacen, nebylo o tomto návrhu dále rozhodováno a ve věci jednal věcně i místně příslušný Okresní soud v Táboře.3. Dne 22. 8. 2024 ve věci proběhlo jednání, k němuž byl žalobce řádně předvolán a předvolání mu bylo doručeno dne 31. 7. 2024 na adresu jím uvedenou v návrhu. Vzhledem k tomu, že se žalobce bez jakékoli omluvy nedostavil, bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.4. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že s návrhem na snížení výživného v žádném případě nesouhlasí. Z doby trvání manželství jí zbyla řada dluhů, přičemž půjčky a úvěry sjednával její bývalý manžel, zde žalobce. V důsledku toho musela podat dne 7. 4. 2021 návrh na povolení oddlužení a od té doby je také stále v insolvenčním řízení. V době ukončení společného soužití s žalobcem psychicky zkolabovala a od srpna 2023 se léčí na psychiatrii v nemocnici v Táboře. Z toho důvodu je stále v pracovní neschopnosti a nemá žádnou objektivní možnost, jak si zajistit řádné zaměstnání a pravidelný příjem. O výživném v částce 7 000 Kč měsíčně se s manželem dohodla v rámci dohody pro účely rozvodu manželství uzavřené v loňském roce s tím, že se bývalý manžel zavázal hradit výživné právě proto, že většinu půjček a úvěrů si bral on a de facto manžel zavinil, že jí z manželství zbyly dluhy. K 16. 8. 2024 jí končí tzv. podpůrčí doba a nadále už nebude mít příjem z nemocenského. Bydlí sama v nájemním bytě, kde hradí nájemné 12 200 Kč měsíčně včetně energií, dále náklady na telefon 650 Kč měsíčně, internet 439 Kč měsíčně, doplatky za léky až 1 200 Kč měsíčně a na insolvenční řízení jí je z nemocenského strháváno 2 760 Kč, přičemž výše srážky závisí na výši příjmu. Není schopna se v současné době živit a tato její neschopnost má původ manželství. Proto trvá na tom, aby jí bývalý manžel nadále hradil výživné částkou 7 000 Kč měsíčně tak, jak se domluvili v rámci dohody o vypořádání majetkových poměrů po rozvodu.5. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci , datum, , bylo zjištěno, že manželství žalobce a žalované bylo rozvedeno. V rámci řízení o rozvod manželství uzavřeli účastníci dohodu o vypořádání majetkových poměrů po rozvodu manželství s úředně ověřenými podpisy ze dne 23. 8. 2023 a z článku 2 bodu 10 dohody plyne závazek žalobce hradit žalované měsíční výživné ve výši 7 000 Kč nejpozději do 15. dne v měsíci, jakožto výživné na rozvedenou manželkou, počínaje měsícem, v němž byla dohoda uzavřená. (tj. srpnem 2023) a dále po dobu 4 let ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, tj. do 23. 10. 2027, případně dále po dobu potřebnosti paní , jméno FO, , a to i z důvodu výše uvedeného insolvenčního řízení vedeného proti paní , jméno FO, . V dohodě bylo konkrétně citováno insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, . Žalovaná k věci uvedla, že do 16. 8. 2024 byla v pracovní neschopnosti, má však nastoupit ještě na operaci a prodloužení podpůrčí doby ji neschválili. Z toho důvodu se musela od 17.8.2024 zaevidovat na úřadu práce. Bude dostávat po dobu osmi měsíců tu nejnižší podporu, a to první 2 měsíce 6 300 Kč a od 3. měsíce snad jen 4 000 Kč měsíčně, takže došlo k výraznému poklesu jejich příjmů. Dále uvedla, že žalobce výživné podle dohody platil pouze do listopadu 2023 a od prosince 2023 jí nezaplatil vůbec nic a nijak nereagoval, ani když mu třeba posílá esemesky nebo se ho snažila nějak kontaktovat. On sám ji nijak nekontaktoval, nijak se nesnažil vyjednávat o snížení výživného a podal rovnou žalobu o snížení výživného. Dluží jí tak celkem asi 56 000 Kč. Z toho důvodu také podala návrh na zaplacení dlužného výživného ze strany žalovaného, když její žaloba je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , avšak tam se zatím nic nevyřešilo.6. Žalobce k tvrzené změně svých poměrů žádné důkazní návrhy nenavrhl a ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o případné potřebnosti doplnění tvrzení a důkazů ani nemohl být poučen, neboť se k jednání soudu bez jakékoliv omluvy nedostavil.7. Po právní stránce lze věc posoudit tak, že k případné změně dohody o vypořádání majetkových poměrů po rozvodu manželství ze dne 23. 8. 2023 by mohlo dojít ve smyslu § 1765 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) na základě obnovení jednání o smlouvě mezi účastníky a pro případ, že by se strany v přiměřené době nedohodly, pak by mohl k návrhu kterékoli z nich soud rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran zde soud není vázán. Zde však za situace, kdy žalobce neuvedl žádné tvrzení ve vztahu k obnovení jednání o smlouvě mezi účastníky a neoznačil důkazy o změně okolností, které by mohly vést k rozhodnutí o změně závazku soudem ve smyslu § 1766 o.z., byla žaloba z důvodu neunesení břemene tvrzení i důkazního zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč sestávající dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů žalované (písemné vyjádření ve věci samé ze 14.8.2024 a účast u jednání 22.8.2024).