2 C 217/2024-26 — Okresní soud v Táboře

1. V dané věci se žalobkyně domáhá určení, že není vlastníkem vozidla Ford - Focus, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , neboť předmětné vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne , datum, prodala žalovanému. Žalovaný se zároveň ve výše uvedené smlouvě zavázal, že na své náklady předmětné vozidlo v zákonné lhůtě 10 dní ode dne podpisu kupní smlouvy přepíše v registru vozidel.2. Vzhledem k předloženým listinám, vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Ze žalobkyní předložených listin, a to zejména z kupní smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, , má soud za prokázané, že žalovaná prodala žalovanému automobil Ford- Focus, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, . V bodě 3 této smlouvy se pak uvádí, že vlastnické právo přechází z prodávajícího na kupujícího okamžikem úplného zaplacení prodejní ceny vozidla dle čl. 2 smlouvy. Důkaz o tom, že by byla kupní cena žalovaným zaplacena, nebyl žalobkyní předložen. V bodě 1. 4 smlouvy se pak kupující výslovně zavázal, že na své náklady zajistí změnu zápisu v registru vozidel. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění smluvních podmínek předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2024, avšak ani poté k přepisu vozidla nedošlo.4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 80 o.s.ř. dle kterého určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.5. V dané věci se soud nejprve zabýval v souladu s § 80 o. s. ř. otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva k předmětnému automobilu. V tomto bodě má soud za to, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zde dán je, neboť bylo doloženo, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k podpisu kupní smlouvy. Pokud by došlo i k zaplacení kupní ceny ve smyslu bodu 3 smlouvy a došlo by tak k převodu vlastnického práva na žalovaného, je evidentní, že s ohledem na důsledky, které evidence žalobkyně v registru silničních vozidel má zejména ve vztahu k povinnosti hradit pojištění odpovědnosti za provoz vozidla, případně příspěvek , právnická osoba, , a dále ve vztahu k samotné odpovědnosti za provoz vozidla i případné přestupky z jeho provozu plynoucí, je namístě, aby se žalobkyně mohla domoci zápisu skutečného vlastníka do registru silničních vozidel, přičemž při absenci spolupráce žalovaného se takového zápisu postupem dle § 8 zák.č. 56/2001 Sb. domoci nemůže a je namístě, aby soud o vlastnickém právu k vozidlu rozhodl. Dle názoru soudu však nelze tuto situaci i s vědomím existence nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 114/20 řešit tak, že bude rozhodnuto o tom, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla, následně bude z registru vymazána a v registru tak zůstane evidováno vozidlo bez jakéhokoli vlastníka, který by měl shora uvedené povinnosti a odpovídal za případnou škodu vozidlem způsobenou, a to zejména za situace, kdy žalobkyně tvrdí a prokazuje ( byť pouze částečně, bez dokladu o zaplacení kupní ceny) , na koho vlastnické právo k vozidlu převedla a žalovaný je osobou, která reálně existuje. Úkolem soudu obecně není rozhodovat tak, aby svým rozhodnutím založil situaci právní nejistoty, z níž mohou plynout v budoucnu další soudní spory a nejistoty například u případných poškozených, kterým by vznikla škoda provozem předmětného vozidla, když by navíc reálně nebyl ani nikdo, kdo by byl zavázán hradit například zákonné pojištění provozu takového vozidla a fakticky by pak musela veškeré škody takovým vozidlem způsobené hradit , právnická osoba, , která se na rozdíl od žalobkyně na převodu vozidla nijak nepodílela a pro případné další soudní řízení by na rozdíl o žalobkyně ani neměla žádné podklady ohledně skutečného vlastnictví vozidla. Tuto situaci však lze nepochybně vyřešit tak, že by se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem předmětného vozidla je od data 21.11.2018 žalovaný s tím, že by ve smyslu bodu 3 kupní smlouvy musela prokázat, že k tomuto datu žalovaný zaplatil kupní cenu a že tak skutečně došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného. Na základě rozsudku soudu, kterým by byl určen skutečný vlastník vozidla by pak mělo dojít k výmazu žalobkyně z registru a k zápisu skutečného vlastníka do registru silničních vozidel. Z toho důvodu byla žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení negativní skutečnosti zamítnuta, neboť by takovým rozhodnutím následně byla založena situace, kdy by v registru silničních vozidel nebyl evidován žádný vlastník vozidla, ačkoli i žalobkyně v žalobě tvrdí, že skutečným vlastníkem vozidla je žalovaný.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.