2 C 219/2024-37 — Okresní soud v Táboře

1.Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal toho, aby soud jednak za I. rozhodl, že dárce (žalobce) má právo na vrácení daru podle ust. § 2072 občanského zákoníku a za II. aby soud rozhodl, že obdarovaná ( žalovaná) je povinna vrátit dar dárci ( žalobci) ½ pozemku st. , Anonymizováno, , jehož součástí je jiná stavba č. p. , Anonymizováno, , 1/2 pozemku p. č. , Anonymizováno, , ½ pozemku p. č. , Anonymizováno, , 1/2 pozemku p. č. , Anonymizováno, a 1/2 pozemku p. č. , hodnota, , vše v obci a katastrálním území , adresa, . Žalobce tyto nemovitosti daroval žalované za trvání jejich manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Táboře č,j, , spisová značka, ze dne 9.4.2024, s právní mocí ke dni 15.4.2024, a to darovací smlouvou ze dne 29.12.2015. Vzhledem k tomu, že žalovaná podala za trvání manželství na žalovaného trestní oznámení, kde jej nepravdivě obvinila z napadení a nebezpečného vyhrožování, k němuž podle ní mělo dojít 30.6.2023, žádá, aby mu žalovaná dar pro nevděk vrátila zpět. K tomu ji vyzval dopisem ze dne 17.4.2024, avšak ta to prostřednictvím dopisu svého právního zástupce dne 26.4.2024 odmítla.2.Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle § 2075 odst. 1 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.3.Z darovací smlouvy ze dne , datum, plyne, že žalobce daroval žalované (své tehdejší manželce) ½ pozemku st. , Anonymizováno, , jehož součástí je jiná stavba č. p. , Anonymizováno, , 1/2 pozemku p. č. , Anonymizováno, , ½ pozemku p. č. , Anonymizováno, , 1/2 pozemku p. č. , Anonymizováno, a 1/2 pozemku p. č. , hodnota, , vše v obci a katastrálním území , adresa, , zapsané tehdy na LV č. , hodnota, . Manželství účastníků trvalo podle obsahu rozsudku Okresního soudu v Táboře o rozvodu manželství č.j. , spisová značka, ze dne 9.4.2024 od 13.6.2015 do 15.4.2024. Z vyrozumění PČR , adresa, ze dne 23.10.2023 ve spojení s usnesením Komise pro projednávání přestupků , adresa, zn. , Anonymizováno, ze dne 28.2.2024 je zřejmé, že žalovaná podala na žalobce trestní oznámení dne 2.7.2023 ohledně toho, že se vůči ní měl dopustit dne 30.6.2023 hrubého jednání v podniku , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve , adresa, , přičemž řízení o tomto přestupkovém jednání bylo zastaveno, neboť spáchání skutku nebylo žalobci prokázáno. Dopisem nazvaným odvolání daru nemovitostí pro nevděk ze dne 17.4.2024 sepsaným právním zástupcem žalobce bylo žalované sděleno, že žalobce odvolává dar ½ shora uvedených nemovitostí pro nevděk s tím, že zde nebyly uvedeny žádné konkrétní důvody, v čem žalobce nevděk spatřuje, pouze žádal sepsání dokumentů směřujících k vrácení nemovitostí. Dopisem z 26.4.2024 pak právní zástupce žalované sdělil žalobci, resp. jeho právnímu zástupci, že pro navrácení daru neshledává žádný zákonný důvod a vrátit dar odmítá.4. Vzhledem k časovému omezení obsaženému v ust. § 2075 odst. 1 o.z. je nezbytné, aby platné odvolání daru obsahovalo nejen konstatování, že je dar odvoláván pro nevděk, ale rovněž v něm musí být uvedeno, v čem konkrétně dárce nevděk obdarovaného spatřuje, tj. v jakém jeho konání či opomenutí a v jakém období k němu došlo, přičemž v dopise nazvaném odvolání daru pro nevděk ze dne 17.4.2024 tyto konkrétní důvody uvedeny nejsou a nelze je tedy považovat za dostatečně určité. Co se týče žalobního petitu ve znění, kterého se žalobce domáhal, pak dále nutno konstatovat, že znění výroku I. a II. soud nemohl do rozsudku převzít, resp. mu vyhovět. Ve výroku I. se domáhá určení, že žalobce má právo na vrácení daru podle § 2072 o.z., když na takovém obecném určení není ve smyslu § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem. Takto formulovaným výrokem, byť by mu soud vyhověl, totiž žalobce nemůže dosáhnout změny zápisu vlastnickéhopráva v katastru nemovitostí tak, aby namísto podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované byl ve vztahu ke shora uvedeným nemovitostem uveden jako výlučný vlastník žalobce, čehož chtěl nepochybně žalobce svou žalobou reálně dosáhnout. U výroku II. je pak situace taková, že ani na základě rozhodnutí, že je žalovaná povinna vrátit žalobci ½ shora uvedených nemovitostí nelze změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí docílit. Pokud se jedná o “vrácení” darované nemovitosti, je nezbytné formulovat výrok žaloby tak, že má být určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem shora uvedených nemovitostí s tím, že jako předběžnou otázku si soud posoudí, zda došlo k platnému a důvodnému odvolání daru a pouze na základě takového pravomocného rozsudku lze provést změnu zápisu vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem v katastru nemovitostí ve prospěch žalobce. Vzhledem k tomu, že hmotněprávní poučení ve vztahu k tomu, čeho a jak se má žalobce domáhat, aby dosáhl požadovaného výsledku, přesahuje procesní poučovací povinnost soudu, byla žaloba v tomto znění zamítnuta.5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 3 úkony po 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ( dále jen “AT”) ( převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření z 11.9.2024 , 1x účast u jednání), tj. 4 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč a DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 1 134 Kč, tedy celkem 6 534 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.