2 C 248/2023-81 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.7.2023, upřesněnou dne 28.12.2023, domáhala po žalované vydání krbových kamen s výměníkem zn. HAAS + SOHN LAROS Piccolo kombinovaných, materiál kombinace kovu a kachlí, na dřevo a pelety, tepelného čerpadla zn. TOSHIBA ESTIA a elektrického bojleru – nerezového ohřívače vody elektrického závěsného svislého ROLF NB EL 200Z kombinovaného o objemu 200l (dále jen „věci“). Uvedené věci se nacházely v rodinném domě v , Anonymizováno, , jehož byly součástí, a který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a jako takový je součástí pozemku parc.č. , hodnota, v kat. úz. , adresa, , obec , adresa, vedený na LV č. , hodnota, Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovitost“). Na základě dohody o užívání nemovitosti a jejího příslušenství uzavřené dne 1.6. 2017 mezi žalobkyní a , jméno FO, , nar. , datum, , užívala , jméno FO, tyto nemovitosti až do své smrti v roce 2020. Žalovaná, matka , jméno FO, , požádala po její smrti žalobkyni o zpřístupnění domu za účelem odvozu osobních věcí zemřelé dcery , jméno FO, a žalobkyně jí půjčila klíče. Tyto klíče jí však žalovaná ani přes telefonické výzvy nevrátila a zástupce žalobkyně zjistil při prohlídce domu 22.7.2021, že žalovaná shora uvedené věci z domu demontovala a odvezla (dále ještě osvětlovací tělesa v domě a zábradlí, to však žalobkyně nečiní předmětem této žaloby). I přes písemnou výzvu z 27.7.2021 žalovaná tyto věci žalobkyni nevrátila a pouze whatsapovou zprávou sdělila, že jsou věci její a nic nevrátí.2. Žalovaná uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou, neboť žalobkyně nedoložila své vlastnické právo k věcem, ani to, že by uvedené věci měla žalovaná.3. Podle § 1040 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je „o.z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 1041 odst. 1 o.z. ten, kdo se domáhá, aby mu byla věc vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.4. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, má soud za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem shora uvedených věcí. U krbových kamen HAAS + SOHN LAROS Piccolo a nerezového ohřívače vody elektrického závěsně svislého značky ROLF NB EL 200Z, prokázala své vlastnické právo fakturou č. 7/18 vystavenou , jméno FO, , IČ: , IČO, ze dne 28. 4. 2018 včetně přílohy - rozpisu materiálu a prací z 13. 5. 2018, které dokládají, že žalobkyně jako objednatelka převzala od , jméno FO, jako zhotovitele uvedené předměty a za tyto věci včetně montáže do domu v , Anonymizováno, jí , Anonymizováno, . , jméno FO, vyúčtoval 87 800 Kč. Zabudováním těchto předmětů do nemovitosti objednatele (zde žalobkyně), se tedy tato stala vlastníkem těchto dvou věcí ve smyslu § 2599 odst. 1 o.z. Vlastnické právo žalobkyně k shora popsanému tepelnému čerpadlu pak plyne z dohody žalobkyně a zemřelé , jméno FO, obsažené v ustanovení článku II. bod 8 - 10 smlouvy o užívání nemovitosti uzavřené mezi žalobkyní a , jméno FO, dne 1. 6. 2017. Podle této smlouvy mohla , jméno FO, jako uživatelka nemovitosti provádět úpravy trvalého charakteru na této nemovitosti pouze se souhlasem vlastníka (zde žalobkyně) a v případech tam uvedených, například při výměně topného systému, se stávají tyto provedené změny majetkem vlastníka nemovitosti a jsou nedílnou součástí nemovitosti, přičemž o hodnotu těchto investic se neměla zvyšovat kupní cena akcií uživatele s tím, že uživatel nemá vůči vlastníkovi právo na náhradu těchto investic. Žalobkyně se tedy jako vlastník nemovitosti stala podle této dohody i vlastníkem zabudovaného tepelného čerpadla, které se stalo součástí nemovitosti, a to i za předpokladu, že by jej pořídila a zabudovala , jméno FO, , která měla od 1.6.2017 právo nemovitosti užívat. To, že , jméno FO, užívala nemovitosti dle předložené dohody do 13.12.2020, prokazuje jednak výpověď svědka , jméno FO, , jednak usnesení Okresního soudu v Táboře č.j. , spisová značka, ze dne 8.2.2021, které nabylo právní moci dne 12.2.2021, z něhož plyne jednak to, že , jméno FO, dne 13.12.2020 zemřela, jednak to, že žalovaná byla její matka. Žalovaná oproti tomu své vlastnické právo k těmto věcem přímo v rámci tohoto řízení sama ani netvrdila, ani neprokázala, přičemž žalobkyní předložená zpráva z WhatsApp na č.l. 67 pouze dokládá, že žalovaná měla za to, že čerpadlo a další věci jsou její, což však bylo žalobkyní vyvráceno. Skutečnost, že se tyto věci v nemovitosti žalobkyně před smrtí , jméno FO, nacházely, má soud za prokázanou výpovědí svědka , jméno FO, ve spojení s fotografiemi na č.l. 55-57, 59-61 a 64-66. Sv. , jméno FO, pak svou výpovědí logicky vysvětlil, jak a proč se do nemovitosti dostala žalovaná, když z citovaného usnesení OS Tábor č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře č.j. , spisová značka, ze dne 3.3.2021 plyne, že po smrti , jméno FO, byl její nezletilý syn , jméno FO, svěřen do pěstounské péče žalované, které proto žalobkyně po smrti , jméno FO, poskytla klíče od nemovitosti za účelem eventuálního dočasného setrvání v nemovitosti, než se vyřeší situace pozůstalého syna , jméno FO, , a za účelem odvozu osobních věcí , jméno FO, a jejího syna , jméno FO, . Svědek , jméno FO, dále potvrdil, že žalovaná žalobkyni dobrovolně klíče od nemovitosti nechtěla vrátit a poté, když byl v nemovitosti se svým otcem - jednatelem žalobkyně (někdy po 3-6 měsících od úmrtí , jméno FO, ), tak již se věci, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, v nemovitosti nenacházely, přičemž nemovitost byla vyklizená a věci se ztratily v době, kdy byly vyklizeny i věci , jméno FO, a kdy měla klíče od nemovitosti k dispozici žalovaná. Odstranění věcí je pak patrné na fotografiích předložených žalobkyní na č.l. 58, 62 a 63 datovaných dnem 22.7.2021. Z uvedených důkazů tedy plyne, že předmětné věci z nemovitosti zmizely v době od prosince 2020 do července 2021, kdy žalovaná měla přístup do nemovitosti, měla od ní klíče, kdy nedošlo k násilnému vniknutí do nemovitosti, a především v době, kdy zjevně vyklidila i věci po své zemřelé dceři , jméno FO, , tedy je více než pravděpodobné, že i tyto věci žalovaná odvezla, což minimálně ve vztahu k tepelnému čerpadlu sama připustila ve WhatsApp zprávě na č.l. 67. Pokud by pak chtěla tvrdit, že uvedené věci zdědila po zemřelé , jméno FO, , pak z usnesení o pozůstalostním řízení vydaném Okresním soudem v Táboře po č. j. , spisová značka, ze dne 8. 2. 2021 nic takového neplyne, neboť dědické řízení bylo zastaveno za situace, kdy , jméno FO, zanechala pouze majetek bez hodnoty uvedený ve výroku I. tohoto usnesení, tj. šatstvo, prádlo a obuv bez obvyklé ceny a práva a povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu o zřízení a vedení účtu u ČSOB a.s. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobkyně prokázala své vlastnické právo k věcem i to, že tyto věci z nemovitosti odvezla žalovaná a dosud je i přes výzvu žalobkyně obsažené přinejmenším v žalobě doručené jí dne 17.8.2023, bylo žalobě zcela vyhověno. Důkaz výpovědí svědka , jméno FO, nebyl proveden, neboť další pokusy o jeho provedení by byly spojeny s nepřiměřenými obtížemi a jeho výslech navíc není pro rozhodnutí v této věci nezbytný, neboť dle vyjádření sv. , jméno FO, po smrti , jméno FO, prakticky zmizel a v nemovitosti se nezdržoval.5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení podle obsahu spisu. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 5 úkonů po 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby, 2x účast u jednání), tj. 7 500 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1 500 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, tedy celkem 11 000 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.