2 C 296/2024-32 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne 2. 10. 2011 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Podle smlouvy o půjčce se žalovaná zavázala vrátit částku 10 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 277 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 1 900 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, tj. celkem částku 18 360 Kč, v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. Žalovaná na tuto smlouvu uhradila celkem 5 042 Kč. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, dále se žalovanou uzavřel dne 29. 5. 2011 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 18 000 Kč. Podle smlouvy o půjčce se žalovaná zavázala vrátit částku 18 000 Kč spolu s úrokem ve výši 1 716 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 2 880 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 455 Kč, tj. celkem částku 31 051 Kč, v 45 týdenních splátkách po 691 Kč. Žalovaná na tuto smlouvu uhradila celkem 23 875 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny půjček a úroky z půjček.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i ona vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 2. 10. 2011, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 277 Kč, částkou za administrativu ve výši 1 900 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, tj. celkem částku 18 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše půjčky činila 21 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) 63,91 % ročně. Žalovaná půjčku řádně a včas nevrátila, neboť z výpisu plateb má soud za prokázané, že zaplatila toliko částku 5 042 Kč. Soud má dále ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 29. 5. 2011 za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout půjčku ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 716 Kč, částkou za administrativu ve výši 2 880 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 455 Kč, tj. celkem částku 31 051 Kč v 45 týdenních splátkách po 691 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše půjčky činila 21 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) 70,94 % ročně. Žalovaná na tuto půjčku zaplatila částku 23 875 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávky za žalovanou přešly z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně v něm oznámila toto postoupení pohledávky žalované a současně žalovanou vyzvala k zaplacení částky v celkové výši 20 494 Kč do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Žalobkyně dále zaslala dne 20. 8. 2024 žalované předžalobní výzvu. Celkový dluh žalované se v případě smlouvy ze dne 2. 10. 2021 skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 7 253,81 Kč, dlužné části poplatku ve výši 6 064,19 Kč, kapitalizovaného úroku 16 328,93 Kč vypočteného za období od 5. 3. 2013 do 27. 9. 2023 z částky 7 253,81 Kč úrokem ve výši 21 % ročně, z kapitalizovaného úroku z prodlení 5 970,79 Kč vypočteného za období od 3. 12. 2012 do 27. 9. 2023 z částky 7 253,81 Kč úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 253,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši 7,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 253,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. U smlouvy ze dne 29. 5. 2011 se celkový dluh žalované skládá z žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 4 159,87 Kč, dlužné části poplatku ve výši 3 016,13 Kč, kapitalizovaného úroku 9 364,21 Kč vypočteného za období od 5. 3. 2013 do 27. 9. 2023 z částky 4 159,87 Kč úrokem ve výši 21 % ročně, z kapitalizovaného úroku z prodlení 3 483,89 Kč vypočteného za období od 25. 9. 2012 do 27. 9. 2023 z částky 4 159,87 Kč úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 159,87 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši 7,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 159,87 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení4. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 451 odst. 1, 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 524 odst. 1, 2 obč. zák. může věřitel svoji pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přecházejí i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o půjčce, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o půjčce ze dne 2. 10. 2011 formálně sjednán úrok z půjčky ve výši 21 % ročně, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 63,91 % ročně. V případě smlouvy ze dne 29. 5. 2011 pak úrok opět činil 21 % ročně, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 70,94 % ročně Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P.