24 C 226/2017-67 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako provozovatel distribuční soustavy domáhala po žalované zaplacení částky 37 444 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v odběrném místě , adresa, v období od 25. 11. 2014 do 10. 10. 2016. Neoprávněný odběr a jeho důvod byl zjištěn dne 10. 10. 2016. Žalobkyně za použití příslušných právních předpisů provedla vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr včetně činností souvisejících s nápravou tohoto závadného stavu a po žalované původně požadovala zaplacení částky 49 894 Kč. Žalovaná tento svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu i výše a před zahájením tohoto řízení na dluh zaplatila částku 12 450 Kč. Další částka 13 614,60 Kč byla žalobkyni zaplacena v rámci insolvenčního řízení žalované. S úhradou zbývající částky je žalovaná dosud v prodlení, a proto se jejího zaplacení domáhá žalobkyně touto žalobou.2. Žalovaná uvedla, že přesné informace k neoprávněnému odběru nemá, v bytě v daném odběrném místě bydlela v době před rozvodem se svým manželem, který ji ujišťoval, že celá záležitost je v pořádku. Nejen tento dluh, ale i další dluhy způsobené bývalým manželem, žalovaná zaplatila v rámci insolvenčního řízení, kde jí bylo povoleno oddlužení a po dobu pěti let splácela poměrnou část dluhů. Toto insolvenční řízení skončilo úspěšně a žalovaná byla osvobozena od placení zbývající části dluhů. Domnívá se tedy, že tímto postupem jí byla odpuštěna i zbývající část dluhu vůči žalobkyni. Její finanční situace po insolvenčním řízení, které obtížně i s pomocí přátel a rodiny doplatila, není dobrá. Nemá tedy našetřené žádné finanční prostředky, které by nyní mohla použít na splacení dluhu žalobkyni.3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 20. 7. 2013 vyplývá, že žalovaná odebírala od dodavatele , právnická osoba, . na základě této smlouvy elektřinu v odběrném místě , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2014. Neoprávněný odběr elektřiny je prokázán protokolem ze dne 10. 10. 2016, podle něhož byl dodavatelem zjištěn v odběrném místě nedemontovaný elektroměr vykazující odlišné stavy spotřeby ode dne ukončení smluvního vztahu. Smlouva byla ukončena se stavy , Anonymizováno, , adresa, kWh, zatímco dne 10. 10. 2016 byly zjištěny stavy , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, kWh. Elektroměr byl zdemontován. Protokol je opatřen podpisem žalované, nejsou na něm uvedeny žádné její výhrady proti zapsaným zjištěním.4. Fakturou č. , hodnota, ze dne 8. 12. 2016 je žalované žalobkyní účtována na náhradě za neoprávněný odběr elektřiny z distribuční soustavy v období od 25. 11. 2014 do 10. 10. 2016 částka 41 234,79 Kč s DPH ve výši 8 659,31 Kč, celkem tedy částka 49 894 Kč s datem splatnosti dne 22. 12. 2016. Součástí této faktury je stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. Tato listina obsahuje údaje o období, za něž je účtováno – od 25. 11. 2014 do 10. 10. 2016 a o stavu elektroměru – k datu 24. 11. 2014 - , anonymizováno, . Spotřeba elektřiny za uvedené období je stanovena dle elektroměru v hodnotě VT , Anonymizováno, MWh, NT , Anonymizováno, MWh. Dále je uveden přehled cen, z něhož výpočet náhrady škody vychází a samotný výpočet výše náhrady škody v celkové výši 49 894,92 Kč. Dne 10. 10. 2016 uznala žalovaná písemně částku 41 234,92 Kč bez DPH jako svůj dluh vůči žalobkyni z titulu neoprávněného odběru elektřiny zjištěného v odběrném místě , adresa, dne 10. 10. 2016 a zavázala se ji žalobkyni zaplatit v termínu splatnosti uvedeném na faktuře, kterou žalobkyně vystaví a zašle žalované. Podle vyjádření žalobkyně zaplatila žalovaná na tento dluh již před zahájením řízení částku 12 450 Kč.5. Z vyjádření účastníků řízení a z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že k návrhu žalované bylo vedeno Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. , Anonymizováno, , spisová značka, insolvenční řízení. Úpadek žalované byl řešen oddlužením. Žalobkyně se do řízení přihlásila s předmětnou pohledávkou, kterou žalovaná žádným způsobem nezpochybnila a v průběhu oddlužení na ni bylo žalobkyni zaplaceno celkem 13 614,60 Kč. Ohledně této částky vzala žalobkyně po skončení insolvenčního řízení podanou žalobu zpět a řízení bylo v této části zastaveno usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Předmětem řízení je tedy nyní částka uvedená ve výroku tohoto rozsudku. Insolvenční řízení žalované skončilo dne , datum, vzetím soudu na vědomí splnění oddlužení žalovanou a osvobozením žalované od pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Toto osvobození se však nevztahuje na dluh žalované vůči žalobkyni, který vznikl neoprávněným odběrem elektřiny. Podle § 416 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona se osvobození podle § 414 nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví. Škoda vzniklá neoprávněným odběrem, který je zákonem výslovně zakázán (viz § 51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb.) je přitom škodou vzniklou úmyslným porušením právní povinnosti. Z tohoto důvodu se osvobození žalované od zbytku dluhů po splnění podmínek oddlužení nemůže týkat pohledávky žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení.6. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Tím, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni dne 10. 10. 2016 písemně uznala co do důvodu i do výše, byla založena právní domněnka, že k uvedenému datu dluh existoval, tedy že žalovaná ke dni 10. 10. 2016 dlužila žalobkyni z titulu neoprávněného odběru elektrické energie částku 41 234,92 Kč bez DPH. Tato domněnka přitom nebyla žalovanou v průběhu tohoto řízení ani v průběhu insolvenčního řízení vyvrácena ani žádným relevantním způsobem zpochybněna. Naopak žalovaná na dluh plnila jak před zahájením tohoto řízení, tak i v průběhu insolvenčního řízení. Protože však na dluh žalované stále zbývá zaplatit částku 23 829,40 Kč, byla jí tato povinnost uložena rozsudkem, včetně povinnosti zaplatit žalované úrok z prodlení běžící od data následujícího po datu splatnosti shora uvedené faktury, na jehož zaplacení má žalobkyně nárok podle § 1970 o.z.7. S ohledem na aktuální finanční situaci žalované, která po skončení insolvenčního řízení nemá žádné disponibilní finanční prostředky pro jednorázové splacení dluhu, rozložil soud žalované placení dluhu do splátek po 2 000 Kč měsíčně podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Tuto výši splátek odůvodňuje výše rozdílu mezi měsíčními příjmy (19 700 Kč) a výdaji žalované (11 415 Kč), ze které je také zjevné, že žalovaná by nebyla schopna uhradit dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení jednorázově. Splátky byly povoleny pod ztrátou jejich výhody, to znamená, že i při nezaplacení jedné splátky se stává splatný celý dluh, a tak jsou chráněny i oprávněné zájmy žalobkyně.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni plnou náhradu vynaložených nákladů řízení. Ta v dané věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 873 Kč a paušální náhrada hotových výdajů žalobkyně za výzvu k úhradě dluhu, žalobu, částečné zpětvzetí žaloby a repliku k odporu žalované po 100 Kč za jeden úkon, tj. 400 Kč podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 273 Kč.