4 C 221/2024-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 24 555,47 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně (, Anonymizováno, dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž úvěrový limit byl 40 000 Kč. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 146,949 % ročně. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky za čerpání nebo částkou 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. V případě prodlení žalovaného mohl věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutu. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, , obchodními podmínkami původního věřitele, standardní informací o spotřebitelském úvěru, potvrzením o jednotlivých platbách, výpisem z účtu, fakturou, výzvou k plnění ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatku a seznamu pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, za pomocí elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 40 000 Kč. Smluvně bylo sjednáno úročení úvěru pevnou úrokovou sazbou ve výši 146,949 % ročně, úrok i poplatky měl žalovaný splácet v měsíčních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 299,98 %. Úvěr byl splatný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % nesplaceného úvěru společně s úroky a poplatky za čerpání nebo v částce 1 000 Kč. V případě prodlení žalovaného mohl věřitel požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli ve výši 250 Kč za každé prodlení. Dále byla ujednána pro případ prodlení i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, byla pohledávka postoupena právním předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě vzniklého dluhu, který sestává ze součtu výběrů a poplatků sníženého o úhrady ve výši 11 701,32 Kč (jistina), náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 250,68 Kč a úroků za období čerpání ve výši 11 603,47 Kč.4. Soud při každém svém rozhodování zkoumá, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobkyně požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy. Dle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či rozporu se zákonem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze odkázat na již ustálenou judikaturu, a to zejména rozhodnutí Ústavního soudu ČR (dále jen „NS ČR“), který v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy, „která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci“, … „postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianko směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“, takže by „k ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému“. Obdobně ÚS ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. V těchto a dalších nálezech pak uzavřel, že v takovýchto případech je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. v nálezech sp. zn. I. ÚS 523/07 a I. ÚS 728/10 posuzoval rozhodnutí nalézacích soudů přiznávajících věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboli 182,5 % ročně a dovodil, že taková rozhodnutí porušují právo na spravedlivý proces i právo na ochranu majetku. Dále Nejvyšší soud ČR dovodil, že „nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou … v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), resp. pokud „dohodnutá výše úroku (výše 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy“ (rozhodnutí téhož soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2002). Na základě judikatury Ústavního soudu ČR následně Nejvyšší soud dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18). Nejvyšší soud ČR pak v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že v rozhodčím řízení přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, zaplacení úvěru bylo zajištěno i smluvními pokutami.5. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, neplatné. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části.6. Závěry shora citované judikatury jsou dle názoru soudu aplikovatelné i na danou věc, neboť se týkají úroků z úvěru či sankcí za prodlení při splácení. Proto soud i v této věci především zkoumal, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne , datum, vyplývá, že úroková sazba byla stanovena na 146,949 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 299,98 %. Vedle toho byly sjednány i další sankční poplatky při prodlení dlužníka, a to paušální poplatky jako náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta ve výši 250 Kč při prodlení se splácením jakékoliv částky, a také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Popsané smluvní povinnosti tak ve svém součtu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Zákon výslovně předpokládá, že uzavřené smlouvy budou podrobovány přezkumu z hlediska jejich platnosti ze všech podstatných hledisek. V úvěrových vztazích jsou navíc ujednání smluv koncipována předem bez reálné možnosti změny ze strany klienta. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti a zejména to, že sjednaná úroková míra a výše stanovených procentních nákladů na úvěr (RPSN) násobně převyšují běžnou úrokovou míru a současně je sjednáno souběžně několik dalších sankcí za prodlení dlužníka, je na místě uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne , datum, je s ohledem na rozpor jednotlivých ustanovení s dobrými mravy absolutně neplatná. Tuto neplatnost je nutné dovozovat k celé úvěrové smlouvě, protože v dané věci tvoří jednotlivá ujednání smlouvy provázaný celek. Uvedený právní názor je v s