4 C 3/2024-14 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že na základě kupní smlouvy dodala žalované kamenivo včetně dopravy, které následně vyúčtovala dvěma fakturami, avšak žalovaná na tyto faktury ničeho neuhradila a nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Soud provedl dokazování předloženými listinami, z nichž zjistil, že žalovaná dne 31. 1. 2023 objednala u žalobkyně odběr štěrku, písku a stavebního kamene dle cenové nabídky pro rok 2023 s tím, že se jedná o celoroční objednávku. Žalobkyně objednaný materiál žalované dodala a vyúčtovala jej fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 32 686,93 Kč s datem splatnosti 27. 2. 2023 a fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 18 152,66 Kč s datem splatnosti 9. 3. 2023. Žalovaná vystavené faktury neuhradila řádně a včas, proto jí byla dne 31. 8. 2023 zaslána předžalobní výzva. Mimo vyfakturovaných částek se žalobkyně domáhá úhrady příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Jak vyplývá ze shora uvedeného, mezi účastníky probíhala obchodní činnost, žalovaná objednávala stavební materiál a žalobkyně jej dodávala. Dodaný stavební materiál žalobkyně řádně vyfakturovala, žalovaná však faktury k datu splatnosti neuhradila a dluží tak částku v celkové výši 50 839,59 Kč. Žalovaná zůstala v průběhu řízení zcela nečinná, neprokázala, že by žalobkyní požadované částky uhradila ani jinak nezpochybnila pohledávku žalobkyně. Z tohoto důvodu považuje soud žalobu za důvodnou a bylo jí s odkazem na § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vyhověno. Spolu se žalovanou částkou pak soud uložil žalované povinnost zaplatit i zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb., když do prodlení se žalovaná dostala dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur. Protože se jedná o smluvní vztah dvou podnikatelů, je důvodným též nárok žalobkyně na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v částce 12 621,50 Kč Náklady řízení v dané věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 034 Kč a dále odměna právního zástupce žalobkyně za 2,5 úkonu právní služby v částce 7 850 Kč (1 úkon právní služby 3 140 Kč - § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 1 837,50 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.