8 C 186/2024-12 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení příspěvku, neboť žalovaný coby provozovatel osobního automobilu reg. zn. , SPZ, , neměl ode dne 25. 7. 2023 do dne 29. 1. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli předmětné vozidlo je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalobkyně dále uplatnila zákonný nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a na úroky z prodlení.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne , datum, doložené spolu s dokladem o jejím doručení žalovanému za prokázané, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, , který je v registru silničních vozidel veden jako provozovaný a dále že v období od 25. 7. 2023 do 29. 1. 2024 neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku vyzvala opakovanými upomínkami, avšak žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2024.4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, podle kterého musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, dále dle ust. § 4 odst. 1 téhož zákona, dle kterého vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit , právnická osoba, (dále jen Kancelář) příspěvek za každý den porušení výše uvedené povinnosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je určena vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Dle odst. 4 daného ustanovení osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle ust. § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. V dané věci žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, když ode dne 25. 7. 2023 do dne 29. 1. 2024 neměl k výše uvedenému vozidlu reg. zn. , SPZ, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni v návaznosti na porušení této povinnosti žalovaným vznikl nárok na příspěvek, který se vypočte jako součin počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Ten v dané věci činí 12 285 Kč (189 dní x denní sazba ve výši 65 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Protože žalovaný dosud žalobkyni výše uvedenou částku nezaplatil, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Důvodným je i nárok žalobkyně na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 513 o. z., neboť žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k úhradě uvedeného příspěvku. Současně soud přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se splacením peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tedy v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.