8 C 202/2023-193 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se vůči žalované domáhal (po opravách žaloby – číslo listu 21 a č. l. 42) zaplacení částky 408 000 Kč bez příslušenství s odůvodněním, že žalovaná, s kterou žil ve společné domácnosti, jej v červenci 2022 požádala o půjčku. Žalobce žádosti vyhověl a poskytl jí půjčku ve výši 360 000 Kč, kterou získal na základě dvou smluv o úvěru s , právnická osoba, . ze dne , datum, ve výši 310 000 Kč a ze dne 7. 7. 2022 ve výši 50 000 Kč. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dohoda, že žalovaná ji bude splácet ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně od srpna 2022 a k 1. 1. 2023 zaplatí celý zbytek dluhu 330 000 Kč. Žalovaná však podmínky nedodržela a žalobce od ní neobdržel žádnou platbu. Dále vůči žalované požadoval zaplacení částky 48 000 Kč s odůvodněním, že za prodej dřeva obdržel dne 6. 8. 2022 částku 194 380 Kč. Žalovaná si tuto částku vzala do úschovy. Následující den tuto částku vrátila, avšak chybělo 48 000 Kč. Vrátila tedy částku 146 380 Kč s tím, že částku 48 000 Kč si vypůjčila. Žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobce k zaplacení celkové dlužné částky, na což mu odpověděla, že žalobci vrátila v hotovosti částku 300 000 Kč. Neuvedla však kdy a kde se tak stalo a tímto projevem přiznala, že půjčka mezi ní a žalobcem existovala. V tomto vyjádření dále uvedla, že nehodlá nic hradit.2. Žalovaná se v podaném odporu (č. l. 47–51) vyjádřila k žalobě tak, že s žalobcem bydlela ve společné domácnosti pouze v úsecích od července do září 2022, ne denně. Žalobci vysvětlovala svoji situaci, že na ní byl spáchán , podezřelý výraz, čin podvodu ze strany paní , jméno FO, , které zapůjčila částku výši 803 000 Kč a tím se dostala do finanční tísně. Žalobce se rozhodl, že jí pomůže, a že si on sám vezme půjčku, kterou splatí. Jedna byla asi ve výši 300 000 Kč a další ve výši 50 000 Kč. K dohodě o splátkách nedošlo, neexistovala a neexistuje mezi nimi ani smlouva o půjčce, ani příjmový či jiný doklad potvrzující žalobcovo tvrzení. Při sepisu úvěrové smlouvy byla jen jako doprovod. Pokud se jedná o druhý žalobcem vznesený nárok, tak byla přítomna předání finanční hotovosti, avšak žalobce si peníze uschoval sám. , adresa, 000 Kč žalobci předala v hotovosti, protože chtěla mít klid od jeho neustálého obtěžování. V polovině června 2023 se s žalobcem potkala na náměstí v , adresa, a dle jejich domluvy mu částku předala u tzv. bramborárny, jak chtěl žalobce. Byl u toho jako svědek její budoucí manžel pan , adresa, . Byly dohodnuté tři termíny pro předání vždy ve 22 hodin večer na uvedeném místě, a to buďto dne 12. 7. 2023, nebo 19. 7. 2023, anebo 26. 7. 2023. Žalobce řekl, že tyto tři termíny bude u bramborárny čekat maximálně 10 minut po 22 hodině. K předání částky 300 000 Kč došlo dne 26. 7. 2023 ve 21:55 hodin, kdy se dostavili, protože dříve celou požadovanou částku neměli k dispozici. Žalobce si jí převzal v různých bankovkách, přepočítal a řekl jí, že je z obliga. Mezi žalobcem a ní neexistovala a neexistuje žádná smlouva o půjčce a nemůže být tedy nárokovatelná. Poukázala na nesrovnalosti v žalobě, kdy nejprve žalobce požadoval částku 412 000 Kč, pak 408 000 Kč a nakonec uvedl, že příslušenství k částce 40 800 Kč nepožaduje. Vzhledem k nesrovnalostem ve faktech, ve smyšlených částkách, nepravdivým informacím, osočováním od žalobce a pomluvám, podala na žalobce a na jeho bratra , podezřelý výraz, oznámení.3. Podle § 2402 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úschově schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Podle § 2403 odst. 1, 2 o. z. schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo. Požádá-li o to uschovatel, vrátí mu schovatel věc i před uplynutím ujednané doby úschovy. Sám ale nemá právo vrátit věc dříve, ledaže ji nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat. Podle § 2408 o. z. se ustanovení o úschově použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona opatrovat věc pro jiného.4. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Z uvedeného ustanovení plyne, že v novém občanském zákoníku došlo ke změně terminologie, když dříve označený smluvní typ půjčky byl nově označen názvem zápůjčka. Vzhledem k tomu, že jak v žalobě, tak ve vyjádření žalované, v dalších podáních účastníků, jakož i v ústních přednesech před soudem účastníci i svědci používali předchozí právní pojem „půjčka“, bude i soud v tomto rozhodnutí používat uvedený pojem, byť si je vědom, že slovo „půjčka“ se v o. z. nikde nevyskytuje; uvedeným pojmem je tedy třeba rozumět zápůjčku ve smyslu platné právní úpravy v o. z.5. Soud má v dané věci za prokázané z předložených smluv o úvěru (č. l. 15–18), ve spojení s výpovědí svědkyně , jméno FO, (č. l. 149), že mezi žalobcem a , právnická osoba, . byly uzavřené dvě smlouvy o úvěru, podle kterých byla žalobci poskytnuta celkem částka 360 000 Kč, což bylo ostatně mezi účastníky nesporné. Z výpisu z účtu žalobce (č. l. 11–13) má soud za prokázané, že žalobce zaslal ze svého účtu na protiúčet žalované dne 4. 7. 2022 částku 200 000 Kč s označením „půjčka , Jméno žalované, “, dne 7. 7. 2022 částku 136 000 Kč s označením „půjčka , Jméno žalované, “, a dále dne 7. 8. 2022 částku 20 000 Kč bez toho, aby tato platba byla označena tak, že se jedná o půjčku, a dne 24. 8. 2022 částku 8 000 Kč také bez označení, že jde o půjčku. Žalobce i žalovaná výslovně uvedli, že úvěr od , právnická osoba, . si žalobce sjednával z důvodu poskytnutí finančních prostředků žalované. Tomu odpovídá bezprostřední časová souvislost prvních dvou zaslaných částek, které jsou i výslovně označeny jako půjčka žalované. Konkrétně první ze smluv o úvěru byla uzavřena dne 4. 7. 2022 a týž samý den 4. 7. 2022 odchází z účtu žalobce na účet žalované částka 200 000 Kč s označením „půjčka“. Shodná je skutková situace při další půjčce, kdy byla žalobci dne 7. 7. 2022 poskytnuta další půjčka, a týž den 7. 7. 2022 odchází z účtu žalobce na účet žalované další částka 136 000 Kč právě s označením „půjčka , Jméno žalované, “. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu vedli společnou domácnost, tato skutečnost vyplývá z výše uvedených podání každého z nich, a při vedení společné domácnosti uhrazují její účastníci společně náklady na své potřeby. Vzhledem k tomu, že žalobce sám označil a rozlišil platby, které považoval za půjčku, od plateb na běžný provoz domácnosti, a též ke zcela prokazatelné časové souvislosti, kdy týž den, kdy byl žalobci poskytnout úvěr, odchází z účtu žalobce na účet žalované platba s označením „půjčka , Jméno žalované, “, dospívá soud k závěru, že právě tyto dvě částky představují půjčku, jak žalobce sám tyto platby označil, a to v celkové výši 336 000 Kč. Zbývající dvě platby jsou pak řádově nižší, odpovídající běženým platbám na chod domácnosti a nejsou ani v časové souvislosti s poskytnutými úvěry, když tyto byly žalované zaslány na účet po více než měsíci od poskytnutí úvěrů. Ostatně i sám žalobce nehovoří o tom, že by ho žalovaná žádala o půjčku 360 000 Kč, ale výslovně uvedl, že jej prosila o půjčku 310 000 Kč (č. l. 126). Z již uváděných výpisů z účtu ze dne 4. 7. 2022 a 7. 7. 2022 jednoznačně plyne vůle žalobce poskytnout uvedené peníze v celkové výši 336 000 Kč žalované jako půjčku, a je logické, že tato vůle odpovídala vůli žalované půjčku přijmout, která o úvěrech žalobce za účelem poskytnutí půjčky v její prospěch věděla a byla s ním i úvěr v , právnická osoba, . sjednávat. Jak již bylo uvedeno, zbývající dvě platby na provoz domácnosti nelze považovat za nepřiměřené, když i dle své výpovědi byl žalobce vůči žalované finančně velkorysý. Například ve své výpovědi před soudem uvedl, že si žalovaná vzala na brzdové kotouče do Prahy částku 8 000 Kč, že je vyzvedne v Praze, avšak nepřivezla je a ani peníze nevrátila, avšak on to s ní dál nijak neřešil a ani tuto částku vůči ní neuplatnil (č. l. 27); obdobně když popisoval jím tvrzenou ztrátu peněz ze zásuvky, uvedl, že nad ztrátou dvou tisíc jen mávnul rukou (č. l. 126 p. v.). Přestože žalovaná původně uváděla, že mezi účastníky dohoda o půjčce neexistovala, později v průběhu své výpovědi tuto potvrdila, když uvedla: „Co se týče financí zaslaných mě na účet, tak ty mi zaslány byly. Měli jsme mezi sebou dohodu, že ty peníze mu vrátím a ty peníze mu byly předány.“ (č. l. 127 p. v.). K výši půjčky se žalovaná vyjádřila tak, že podle ní se vrácení týkalo jen částky 300 000 Kč. Ohledně zbývající částky 60 000 Kč dohoda o vrácení nebyla, neboť tuto společně spotřebovali na domácnost (č. l. 149). Žalobce tuto dohodu zcela popřel (č. l. 149), soud proto v návaznosti na poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a důsledky neunesení důkazního břemene žalovanou vyzval (tamtéž), aby navrhla důkazy