8 C 237/2023-64 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se domáhal vůči žalovanému jako svému otci stanovení povinnosti placení výživného v částce 4 500 Kč měsíčně od 28. 4. 2023 s odůvodněním, že žalovaný je otcem dvou dětí, a to jeho a dále nezletilého , jméno FO, . Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud schválil dohodu rodičů o zvýšení výživného pro jeho nezletilého bratra , jméno FO, od 1. 9. 2022 na částku 3 000 Kč měsíčně. V tomto rozhodnutí soud zohlednil, že jeho otec má ještě jednu vyživovací povinnost, a to právě vůči jeho osobě. Žalobce je sice vyučen strojním mechanikem, avšak není samostatně výdělečně činný, neboť studuje obor mechanik – opravář motorových vozidel. Je totiž , Anonymizováno, a není schopen absolvovat obor s maturitou. Po ukončení oboru strojní mechanik si sám vydělával po dobu jednoho roku a od září 2022 nastoupil na , právnická osoba, akademii v Humpolci na denní studium za účelem zvýšení možnosti uplatnění na trhu práce. Přes týden je ubytovaný v domově mládeže, na víkendy se vrací do bydliště matky. Náklady má zejména za stravu a ubytování, za cestovné, telefon, ošacení, sportovní a kulturní vyžití či holiče. Vzhledem k náročnosti studia pro jeho osobu nemá možnost si přivydělat, na školní praxi vydělal toliko 600 Kč. Žalovaný na jeho výživu přispíval od roku 2010 toliko částkou 1 500 Kč, která ani zdaleka nepokrývala jeho potřeby a náklady na výživu. Nad rámec výživného se na jeho výživě nijak nepodílel, s žalobcem či jeho bratrem nebo matkou se dlouhodobě nestýká, nezajímá se o něj. Komunikace mezi žalobcem a žalovaným není žádná, žalovaný si zablokoval možnost elektronické komunikace s žalobcem. Výživné v částce 1 500 Kč žalovaný přestal hradit poté, co ukončil studijní obor strojní mechanik. Výživného se domáhá od 28. 4. 2023, kde se žalovaný při soudním jednání ohledně výživného na jeho bratra dozvěděl zcela prokazatelně o vyživovací povinnosti vůči žalobci.2. Žalovaný se vyjádřil tak, že žalobce si vzájemně odporuje. Na jednu stranu uvádí, že není samostatně výdělečně činný, avšak zároveň uvádí, že si rok po ukončení oboru stojí mechanik sám vydělával. Jde o pouhou fikci a nikoli o realitu, že pro žalobce bude snazší vystudovat obor opravář motorových vozidel než střední školu s maturitou. Pokud si žalobce hodlal změnit svoji odbornost, mohl studovat při zaměstnání. Studiem nynějšího oboru nedochází ke zvýšení jeho odbornosti. Tvrdí, že vztah mezi předchozím učebním oborem a současně studovaným učebním oborem není zcela žádný. Jde o studium stejného stupně, a nikoliv o zvyšování kvalifikace, nelze jej považovat za řádnou přípravu na budoucí povolání. Pro žalobce je dost pracovního uplatnění v okolí jeho bydliště a mohl pokračovat ve vzdělávání nástavbovým studiem v oboru strojírenského zaměření. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci skončila nástupem do zaměstnání po ukončení učebního oboru a tuto skutečnost žalobce oznámil žalovanému dne 15. 9. 2021 v SMS zprávě, kdy mu oznámil, že už na něj nemusí platit výživné. Studium dalšího učebního oboru není nezbytné, jde o pouhý rozmar žalobce, neboť práci ve vystudovaném oboru zcela jistě najde. Dále žalovaný doplnil, že žalobce nesprávně uvedl, že studuje studijní obor a že jde o nástavbový obor, ale správně měl uvést, že jde o učební obor. Poukázal dále na rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podle kterého studium dítěte nemá být samoúčelným, nemá se jednat o tzv. prodlužování mládí nebo tzv. studium pro studium. V dané věci jde bez jakýkoliv pochybností o to, že žalobce studuje již druhý učební obor, který na předchozí zcela jednoznačně nenavazuje.3. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je synem žalovaného, že naposledy došlo k úpravě vyživovací povinnosti mezi účastníky rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým soud schválil dohodu rodičů, podle které se žalovaný zavázal přispívat na výživu žalobce částkou 1 500 Kč měsíčně, dále že žalobce je vyučen strojním mechanikem, že sdělil žalovanému dne 15. 9. 2021, že již na něj nemusí platit výživné, jak je též prokázáno kopií SMS zprávy (č. l. 22 spisu) a žalovaný výživné žalobci od té doby neplatí. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobce je od , datum, do současné doby studentem učebního oboru mechanik opravář motorových vozidel na , právnická osoba, akademii v Humpolci (dále jen „ČZA“), jak je též prokázáno zprávou této školy (č. l. 28) a potvrzením o studiu (č. l. 30). Sporné mezi účastníky bylo, zda se tímto studiem žalobce obnovila vyživovací povinnost žalovaného, jak tvrdí žalobce, či nikoliv, jak tvrdí žalovaný, tedy zda je studium žalobce účelnou a řádnou přípravou na výkon jeho budoucího povolání, anebo zda se jedná o studium bez vztahu k předchozímu učebnímu oboru, tedy o samoúčelné prodlužování si mládí žalobce, studiem pro studium, kterému se může žalobce věnovat při svém zaměstnání.5. Soud se proto v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda došlo k obnovení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci, když žalobce byl po dobu jednoho roku od vyučení schopen sám se živit. Jak již bylo sděleno účastníkům před zahájením jednání, ustálená soudní judikatura vychází z doktríny o tzv. elasticitě vyživovací povinnosti. Ústavní soud ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, k této elasticitě vyživovací povinnosti uvedl, že „podle ní pokud např. po ukončení střední školy a nepřijetí na školu vysokou nastoupí dítě do zaměstnání, a např. po roce pokračuje ve studiu, tak se vyživovací povinnost zásadně obnoví s tím, že za pokračování ve studiu lze považovat také další studium, jehož ukončení umožní absolventu najít si zaměstnání i v jiném oboru (viz Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2005. str. 359).“ Tyto právní názory, jakož i judikatura (obdobně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , Anonymizováno, ) jsou přitom zcela použitelné i za účinnosti o. z. (viz Hrušáková M. a kol.: Občanský zákoník II., Rodinné právo, Komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 1072-1105). Podle této poslední uvedené literatury „relativně zaniká vyživovací povinnost rodičů k dětem např. tehdy, jestliže děti dokončí gymnázium, nejsou přijaty na vysokou školu, nastoupí do zaměstnání a jsou schopny samostatně se živit. Pokud např. po roce, kdy začnou opět řádně studovat, pozbudou současně schopnosti samostatně uspokojovat své potřeby, vyživovací povinnost rodičů se zásadně obnoví.“.6. Po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je důvodný. V dané věci soud považuje v prvé řadě za vyvrácené tvrzení žalovaného, že současné studium žalobce v učebním oboru mechanik opravář motorových vozidel (dále jen automechanik) nijak nenavazuje na předchozí vystudovaný učební obor a že mezi těmito obory není zcela žádný vztah. Pokud by tomu totiž tak bylo, nemohlo by dojít k uznání zkoušek a předmětů, které žalobce absolvoval již v předchozím učebním oboru. Ze zprávy ČZA výslovně vyplývá, že mu tyto byly uznány, a dokonce, že po přijetí do prvého ročníku dne , datum, mu bylo po vykonání rozdílových zkoušek z odborných předmětů prvého ročníku umožněno ihned postoupit do druhého ročníku (č. l. 28). Žalobce je proto v letošním druhém roce jeho studia na ČZA studentem již třetího závěrečného ročníku uvedeného učebního oboru. Tato skutečnost zjevně prokazuje nejen návaznost obou učebních oborů, ale též, že úmyslem žalobce není co nejdelší studium, neboť jeho povinností jistě nebylo vykonávání rozdílových zkoušek. Pokud by mu šlo jen o prodlužování si mládí či o studium pro studium, tyto zkoušky by nevykonával a nežádal by o okamžitý postup po zahájení studia z prvního do druhého ročníku. Daná věc je přitom výjimečná tím, že žalobce trpí výraznými obtížemi dysortografického charakteru, jakož i specifickými obtížemi dyskalkulačního typu (zpráva školského poradenského zařízení na č. l. 37 - 38 spisu). Žalobce měl možnost po vyučení vyzkoušet si práci ve svém oboru strojního mechanika a z jeho výpovědi (č. l. 58 pv.), ve spojení s uvedenou zprávou školského poradenského zařízení, má soud za prokázané, že nebylo v jeho silách provádět potřebné výpočetní , podezřelý výraz, , a proto pracovní poměr ukončil. Z jeho výpovědi dále plyne, že před zahájením nynějšího studia musel vykonávat práci řidiče, tj. mimo vystudovaný obor, když přes svoji snahu jinou práci nezískal. Výkon této práce u něj vedl ke zhorš