8 C 63/2024-146 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, , ve spojení s doplněním svého podání ze dne , datum, , domáhal vůči žalované vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy určení, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. 1191/2 v katastrálním území , adresa, . Dále navrhl, aby v tomtéž řízení pro případ, že by jeho žaloba nebyla úspěšná, soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví k témuž pozemku, a to tak, že se stane jeho výučným vlastníkem s tím, že žalované uhradí hodnotu pozemku. Při jednání pak upřesnil označení žalované tak, že žaloba směřuje proti České republice. Žalobu odůvodnil tím, že předmětný pozemek má tři spoluvlastníky, a to zemřelého , jméno FO, , jehož podíl na pozemku je ve výši jedné poloviny a o dědictví po něm se vede dědické řízení u Obvodního soudu pro , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, . Další jednu čtvrtinu vlastní žalovaná a zbývající jednu čtvrtinu vlastní on. Získal ji v únoru roku , Anonymizováno, odkoupením od paní , Anonymizováno, . Jeho rodiče , Anonymizováno, i , jméno FO, si koupili kupní smlouvou dne , datum, pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, od pana , jméno FO, . V listopadu , Anonymizováno, zjistil, že tento pozemek byl rozdělen na dva pozemky p. č. 1191/1 a p. č. 1191/2, jejichž celková plocha je 1 871 m². Uvedenou kupní smlouvou však jeho rodina zakoupila pozemek 1191 právě o výměře 1 871 m², a protože je nástupnickým vlastníkem po rodičích, požádal o uvedené rozhodnutí. Při jednání doplnil, že nebyl jediným dědicem po svých rodičích, ale po rodičích dědil spolu se svojí sestrou, a to každý jednu polovinu majetku.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť pan , jméno FO, nemohl prodat rodičům celý pozemek, neboť nebyl jeho výlučným vlastníkem. , jméno FO, byl přímo přídělcem a již z přídělu je zřejmé, že pozemek p. č. , hodnota, byl rozdělen na dvě části a on se stal vlastníkem jen jedné jeho části. Druhá část tohoto pozemku byla přidělena dočasným vlastníkům parc. č. 1190/3 a 1192 (vlastníkem druhé jmenované parcely byl a stále je pan , jméno FO, ). Zapsané vlastnické právo žalovaná nabyla jako odúmrť po paní , jméno FO, , které byla část pozemku vydána rozhodnutím ze dne , datum, v rámci majetkových restitucí a tedy muselo dojít i k vydržení jejího vlastnického práva. Vlastnické právo k polovině předmětného pozemku náleží dědicům pana , jméno FO, , žaloba tak nesměřuje vůči všem spoluvlastníkům, respektive vůči dědicům pana , jméno FO, jako členů nerozlučného společenství účastníků řízení. Pokud se žalobce domáhal i zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nejde ani o alternativní či eventuální petit, ale o podání druhé žaloby.3. Podle § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení., právnická osoba, dané věci se žalobce domáhal určení svého výlučného vlastnictví ke shora uvedenému pozemku p. č. 1191/2 v k. ú. , adresa, a potažmo zrušení a vypořádání jeho spoluvlastnictví k němu, jen vůči jednomu ze spoluvlastníků, ač mu bylo i dle jím podané žaloby známo, že je zde ještě další spoluvlastník pozemku, respektive jeho dědici. Na uvedenou skutečnost žalobce upozorňovala i žalovaná jak v písemném podání, tak i výslovně při jednání dne , datum, , při kterém uváděla, že ve vztahu k polovině předmětného pozemku žalovaná Česká republika nemá zcela žádný vztah, nikdy jej ve své správě neměla. Žalobce přesto na podané žalobě trval. Podle citovaného ustanovení o. s. ř. je pro věc rozhodující stav v době vyhlášení a soud proto ještě v den jednání pořídil z veřejného seznamu (katastru nemovitostí) informace o pozemku p. č. 1191/2 v k. ú. , adresa, a též veřejně v katastru nemovitostí přístupnou informaci o řízení , Anonymizováno, , Anonymizováno, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , kdy z níže podrobně uvedených důvodů jsou to jediné důkazy, které bylo nezbytné provést pro rozhodnutí o žalobě žalobce. Z těchto listin má soud za prokázané, že situace se oproti podané žalobě nijak nezměnila. Žalobce i žalovaná vlastní každý z nich jednu čtvrtinu předmětného pozemku a jako vlastník poloviny předmětného pozemku je v katastru nemovitostí zapsán , jméno FO, , bytem , adresa, , 55 , adresa, (informace o pozemku – na č. l. 133 spisu). Z výše uvedeného vkladového řízení ve spojení s informací o průběhu řízení (č. l. 134–135) plyne, že , jméno FO, je evidován jako převodce, jako nabyvatel vystupuje , jméno FO, s tím, že dalšími ostatními účastníky řízení, které je vedeno notářem panem , tituly před jménem, , jméno FO, , jsou uvedeni , jméno FO, a , jméno FO, . Je tedy zjevné, že účastníky soudního řízení ohledně pozemku 1191/2 v k. ú. , adresa, nejsou veškeré osoby, které by jako účastníci v řízení vystupovat měly, neboť žalobcem navržená rozhodnutí se týkají práv dalších osob, které však žalobce jako účastníky řízení v žalobě neoznačil. I když si dle žaloby byl žalobce vědom dalších osob, jejichž vlastnické právo by bylo jím navrhovanými rozhodnutími dotčeno, a to dědiců , jméno FO, , a i přes upozornění žalované, že ona k jedné polovině předmětného pozemku nemá žádný právní vztah, na podané žalobě trval. Obdobnou situaci již soudy dříve řešily v jiných řízeních a jak podle názoru Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), tak podle názoru Ústavního soudu by soud překročil meze poučovací povinnosti, pokud by žalobce poučil v tom směru, že je třeba navrhnout přistoupení dalších účastníků do řízení, jinak bude jeho žaloba zamítnuta (například rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ). Podle těchto rozhodnutí nelze s ohledem na rovnost účastníků v řízení a zásady fair procesu, aby soud jednu stranu poučoval o tom, kdo má být účastníkem řízení, aby tato strana mohla případně být ve věci se svou žalobou vůči druhé straně sporu úspěšná. Stejně tak Ústavní soud například v rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, zaujal právní názor, že takové poučení by vybočilo z mezí procesních pravidel a oslabilo by úlohu soudu jako nestranného orgánu a založilo by nerovnost mezi účastníky soudního řízení. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, pokud v řízení chybí účastník, který je pasivně legitimován, soud o tom účastníka nepoučí, čímž by porušil rovnost účastníků, nýbrž žalobu zamítne. Soud proto v souladu s ustálenou judikaturou, po provedení pro věc rozhodných důkazů, žalobu žalobce zamítl., právnická osoba, vyjádření žalobce, že při podání žaloby mu nebyly známy identifikační údaje dědiců pana , jméno FO, lze pro úplnost uvést, že podle rozhodnutí , Anonymizováno, nebo rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ,,žalobci nic nebrání, aby v případě, kdy nezná jména a adresy dědiců zemřelého, podal žalobu proti neznámým dědicům zemřelého.“ Tyto závěry potvrdil NS ČR například v nedávném rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Jeho předmětem bylo právě řízení o zrušení a vypořádání podílového vlastnictví. NS ČR něm uvedl i s odkazem na ještě další judikaturu, že ,,V řešené věci žalobce označil v žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jako žalované neznámé dědice po M. K., která je v katastru nemovitostí spolu s žalobcem zapsána jako spoluvlastnice pozemků navržených k vypořádání. Takovému postupu žalobce z hlediska náležitostí žaloby nic nebránilo a i judikatura jej výslovně připouští.“6. Soud tedy další důkazy založené ve spise vzhledem k uvedeným právním závěrům neprováděl, a neprováděl ani žalovanou další navržený důkaz o právním nástupnictví žalobce, neboť pro výše uvedené právní závěry byly tyto důkazy irelevantní. To však nic nemění na tom, že pokud by žalobce (i přes výše uvedené námitky žalované, že , jméno FO, jako přídělce nemohl být v dobré víře), podával žalobu již řádně proti všem dotčeným osobám znovu, musí se vypořádat s otázkou své aktivní legitimace k určení, že jen on je výlučným vlastníkem sporného pozemku, když sám uvedl, že nebyl univerzálním dědicem svých právních předchůdců.7. Současně bylo zastaveno řízení podle § 96 odst. 1 až 3 o. s. ř. v části, ve které vzal žalobce žalobu částečně zpět, neboť žalovaná neměla proti částečnému zpětvzetí žaloby při jednání žádné námitky.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 1, věta první, o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci po částečném zpětvzetí žaloby zcela úspěšná, a pokud se jednalo o částečné zpětvzetí žaloby žalobcem, i zde to byl žalobce, kdo zavinil zastavení řízení a byl ohledně toho návrhu procesně neúspěšným. Proto žalobkyni vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to za 3 úkony, které ve věci vynaložila, tedy za podání ze dne , datum, , za přípravu na jednání dne , datum, (žalovaná se musela minimálně seznámit s podáním žalobce ze dne , datum, v délce 33 stran a jeho přílohami) a za účast při jednání dne , datum, . Za další podání ze , datum, , kde se žalovaná vyjádřila k věci samé, odměna přiznána nebyla pro neúčelnost, nebo