9 C 105/2024-191 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 4. 2024 se žalobce domáhal zvýšení výživného pro sebe jako zletilého syna žalovaného. Při podání žaloby studoval prezenčně jazykovou školu v , adresa, , v době vydání rozhodnutí byl studentem vysoké školy. Uváděl, že o výživném pro něj bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ve spojení s rozsudkem odvolacím tak, že počínaje dnem 1. 8. 2015 má žalovaný vyživovací povinnost ve výši 2 200 Kč. Žalobce dále uvedl, že v září 2018 došlo mezi jeho rodiči k ústní dohodě, na jejímž základě žalovaný platil částku 3 000 Kč měsíčně, od zletilosti žalobce, tedy od června 2021 potom částku 3 500 Kč měsíčně. Na žádost matky žalobce bylo od června 2023 přispíváno na jeho výživu částku 4 000 Kč měsíčně až do konce měsíce září 2023. Od října 2023 začal žalovaný na jeho výzvu přispívat výživným ve výši 8 000 Kč měsíčně až do ledna 2024. Poté s poukazem na snížení příjmu začal hradit 4 000 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že v době studia na střední škole měl náklady se stravou, cestovným do školy, dále běžné výdaje, které následně popsal ve své účastnické výpovědi. Žije ve společné domácnosti s matkou v jejím bytě o velikosti 64 m2, na něj hradí matka dosud hypotéku. Náklady na bydlení jsou dány měsíční částkou 4 900 Kč za vodu, topení a fond oprav, 1 510 Kč za elektrickou energii, 185 Kč inkaso, 610 Kč internet a 4 500 Kč splátka hypotéky. Dále jsou zde roční náklady spojené s pojištěním nemovitosti ve výši 1 190 Kč, úhrada odpadků a daně z nemovitosti. Celkem představují měsíční náklady částku 11 700 Kč, jejich úhrada je realizována z příjmu matky, který činí 35 000 Kč měsíčně. Žalobce si přivydělával v minulosti pouze formou brigád. Absolvoval Vyšší odbornou školu, střední školu, , právnická osoba, , kde získal v červnu 2022 výuční list a v 2023 na podzim složil maturitní zkoušku. Tu ze , podezřelý výraz, důvodů nemohl složit v jarním termínu, proto si podal přihlášku na jazykovou školu a na vysokou školu postoupil teprve v roce 2024. Žalobce vyslovil přesvědčení, že příjmy žalovaného jsou výrazně vyšší než příjmy jeho matky, jeho výdaje významně vzrostly, toho důvodu je namístě, aby výživné bylo hrazeno ve vyšších částkách. Poukazoval na způsob, jakým se žalovaný prezentuje na sociálních sítích - je úspěšným makléřem společnosti , Anonymizováno, , s čímž je spojena řada ekonomických výhod. Za přiměřenou částkou, kterou by mu měl žalovaný přispívat na výživném, považoval 15 000 Kč měsíčně. Tuto částku požadoval na 3 roky zpětně, neboť byl přesvědčen, že po uplynulé 3 roky byla finanční situace žalovaného stabilně velmi dobrá. Skutečnost, že o zvýšení výživného nebylo požádáno dříve, vysvětloval tím, že matka žalobce neměla pro problematické vztahy se žalovaným energii na podání takové žaloby. Žalovaný sám se zpočátku ostýchal, protože mu to bylo nepříjemné. Jeho kontakty se žalovaným jsou v posledních letech minimální.2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného na částku 6 000 Kč měsíčně s tím, že ke zvýšení dojde až od rozhodnutí soudu. Poukazoval na to, že v minulosti zvyšoval výživné dobrovolně. Zpochybňoval legitimitu požadavku zpětného zvýšení výživného, neboť o zvýšení mohla žalobce a později žalobce sám i dříve. Současně zpochybňoval výši své životní úrovně. Potvrdil, že pracuje jako makléř společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, , jeho příjmy však nejsou takové, jak bylo podáváno, jeho výdaje jsou přitom značné. Žije ve společné domácnosti s manželkou v rodinném domě 4+kk, který původně pořídil s matkou žalobce a na který dosud hradí hypotéku ve výši téměř 12 000 Kč měsíčně. Vedle hypotéky hradí náklady spojené s vodným 1 500 Kč měsíčně, plynem 3 000 Kč měsíčně, elektrickou energií ve výši 3 500 Kč měsíčně, internet a inkaso. Pochopitelně má rovněž náklady s odvozem odpadů, daní z nemovitosti. Náklady spojené s bydlením představují celkovou částku 20 461 Kč. V poslední době došlo k významnému poklesu jeho příjmu, neboť stagnuje realitní trh. Odkázal na svá daňová přiznání s tím, že vedle příjmu z podnikání má rovněž výsluhový příspěvek, jehož výše postupně mírně stoupala. Měl za to, že je namístě zvýšení výživného pouze aktuálně, a to ve výši, která je uvedena shora.3. Z výpovědi žalobce, z potvrzení jazykové školy Educo v , adresa, a z rozhodnutí pedagogické fakulty Univerzity , jméno FO, ze dne 4. 9. 2024 považuje soud za prokázané, že žalobce po ukončení základní školy původně studoval školu spojové informatiky, následně přešel na , právnická osoba, , kde studoval obor mechanik – seřizovač. V roce 2021 získal výuční list, v roce 2022 absolvoval maturitní zkoušku, po níž studoval jeden rok jazykovou školu, kterou ukončil s certifikátem B1+ v oboru anglický jazyk. Následně byl přijat na pedagogickou fakulty Univerzity , jméno FO, v , adresa, , kde bude v akademickém roce 2024 až 2025 studovat v bakalářském studijním programu obor tělesná výchova pro vzdělávání. Informace o výdajích žalobce soud čerpal z jeho účastnické výpovědi, nicméně pohybují se v obvyklé výši. Jako student střední školy bydlel ve společné domácnosti s matkou, stravoval se doma, měl výdaje s cestami po Táboře. V uplynulém školním roce studoval v , adresa, , kde platil denní jízdenku 128 Kč, později měsíční jízdenku 2 000 Kč. Vedle toho měl běžné výdaje na sport, mobilní telefon, užívání bazénu a podobně. Školné na jazykové škole činilo 23 000 Kč, to z větší části hradil žalobce z vlastních zdrojů, neboť si přivydělával formou brigád. Od školního roku 2024 až 2025 bydlí na koleji, náklady představují 4 000 Kč, strava v menze 2 000 Kč, měsíční jízdné 2 000 Kč. Současně upozornil na jednorázové výdaje související s přechodem na vysokou školu v hodnotě přibližně asi 9 000 Kč. Žalobce nebyl schopen se podrobně vyjádřit k výdajům matky, nicméně z žalobního návrhu vyplývají poměrně běžné výdaje v částce 4 900 Kč na vodu, topení a fond oprav, 610 Kč internet, 1 510 Kč odběr elektrické energie, 185 Kč inkaso a 4 500 Kč splátka hypotéky. Průměrný pravidelný měsíční příjem matky žalobce představuje částka 35 301 Kč čistého.4. Informace o příjmech žalovaného soud čerpal rovněž z jeho účastnické výpovědi, dále ze správy společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, a.s., pro niž pracuje v režimu OSVČ jako realitní makléř. Žalovaný uvedl, že jako makléř má 36 % provizi z každého uskutečněného obchodu, jako regionální ředitel potom 8 % z každé vykoupené nemovitosti tak, že v případě, že se tato nemovitost dále prodá, má nárok na 8 % provize ze zisku, tedy z rozdílu mezi nemovitostí vykoupenou a prodanou. Všechny tyto příjmy jsou podloženy fakturami, jejichž přehledem byl proveden důkaz. Z přehledu je patrné, že žalovanému bylo vyplaceno v roce 2021 na fakturách průměrně 63 797 Kč měsíčně, v roce 2022 průměrně 91 433 Kč měsíčně, v roce 2023 průměrně 37 621 Kč měsíčně a v roce 2024 za prvních 5 měsíců průměrně 28 572 Kč měsíčně. Žalovaný poukazoval na to, že tyto částky jsou pouze jeho hrubým příjmem, který podléhá zdanění a z něhož odvádí pravidelné částky na , podezřelý výraz, a sociální pojištění. Odkázal na daňová přiznání, z nichž je zřejmé, že žalovaný využívá daňové paušálu. Proto tato daňová přiznání nemohou být bez dalšího podkladem pro závěr o jeho reálném příjmu. Soud však měl k dispozici výpověď rovněž žalovaného a dále výpisy z jeho účtů, z nichž plynou jeho pravidelné měsíčně platební povinnosti. Z nich bylo prokázáno, že žalovaný platí sociální pojištění ve výši 3 852 Kč měsíčně, , podezřelý výraz, pojištění ve výši 2 968 Kč měsíčně, náklady na telefon ve výši 1 130 Kč, náklady na internet ve výši 1 271 Kč, příspěvek na kancelář ve výši 1 000 Kč měsíčně a pojištění rozečtené na kalendářní měsíc ve výši 116 Kč měsíčně. Vedle toho byl počínaje měsícem květnem 2022 plátcem daně z přidané hodnoty, se kterou je třeba rovněž uvažovat. Žalovaný konečně uváděl, že v letech 2021 až 2023 hradil odměnu své asistentce, a to v letech 2021 a 2022 v částce 96 000 Kč ročně, tedy 8 000 Kč měsíčně, v roce 2023 36 000 Kč ročně, tedy 3 000 Kč měsíčně, v roce 2024 již asistentku neplatil. Posledním nezanedbatelným měsíčním výdajem, o němž žalovaný hovořil, byla částka 8 000 až 10 000 Kč na benzín. O všech shora uvedených nákladech neměl soud pochybnosti právě s výjimkou nákladů na pohonné hmoty. Pokud by žalovaný na benzín skutečně vynaložil uvedenou částku, musel by za ni koupit přibližně 285 litrů benzínu. Takový údaj může být pravdivý pouze za předpokladu, že by žalovaný každý pracovní den ujel zhruba 180 km (počítáno se spotřebou 8 litrů na 100 km, cenou pohonných hmot 35 Kč/l.). Taková spotřeba je však nereálná. Nelze pochopitelně vyloučit, že v některých dnech žalovaný ujede takové množství kilometrů, rozhodně to nemůže být pravidelně. Realitní makléři se z logiky věci pohybují především ve vlastním regionu, ve kterém nemovitosti nabírají, nabízí. Navíc nelze předpokládat, že cesty probíhají každý den, tím spíše, že realitní makléř musí vykonávat rovněž jinou činnost. Z toho důvodu považoval soud za reálné, že žalovan