9 C 126/2024-15 — Okresní soud v Táboře

1. Manželka se návrhem podaným u zdejšího soudu domáhala rozvodu manželství. Uváděla, že vztah účastníků je pouze formální, manželé spolu nežijí, nehospodaří, nemají o zachování vztahu zájem.2. Manžel se k návrhu připojil., právnická osoba, oddacího listu účastníků a jejich osobních dokladů soud zjistil, že manželství uzavřeli dne 7. září 2012 před , právnická osoba, v , adresa, . U obou manželů se jednalo o manželství první. Z manželství se děti nenarodily.4. Manželka vypověděla, že vztah účastníků byl před svatbou poměrně dlouhý, žili spolu asi 8 let a vše dobře fungovalo. Po sňatku však docházelo postupně k citovému odcizení. Žili s manželem vedle sebe, nikoli však spolu. Postupně ztráceli veškeré společné zájmy až nakonec manžel v roce 2017 společnou domácnost opustil. Každý z manželů má jiný vztah, manželka nemá zájem o obnovení vztahů.5. Rovněž manžel potvrdil výpověď manželky. Uvedl, že soužití bylo dobré pouze zpočátku, potom si přestali rozumět. Vztah ukončila manželka, plánovali to však oba. On v současné době bydlí u rodičů, má vztah 6 let s jinou partnerkou a nemá o budování společného vztahu zájem.6. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku může soud rozvést manželství, jsou-li vztahy mezi manželi hluboce a trvale narušeny a není-li naděje na obnovení společného soužití. Hloubku a trvalost manželského rozvratu soud posuzoval z výpovědi účastníků. Ty byly shodné a vyplynulo z nich, že manželé spolu 7 let nežijí, každý má jiného partnera a obnovení vztahu nepředpokládají. Za této situace potom soud návrhu vyhověl s tím, že za příčinu rozvratu manželství lze označit názorové a zájmové rozpory, které jsou neslučitelné s manželským soužitím.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží.