9 C 33/2023-112 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal určení vlastnického práva k pozemkové parc. č. , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, spolu se stavbou č.p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku. V žalobě uvedl, že na základě notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , státním notářem v Táboře, dne 30. 10. 1964, č.j. N 196/64 a NZ 199/64, zakoupila , Anonymizováno, , , jméno FO, . stavební parcelu číslo , hodnota, s kolnou č. p. , Anonymizováno, na ní postavenou a s veškerými součástmi a příslušenstvím. Ve prospěch této organizace jsou zakoupené nemovitosti dosud vedeny u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště v Táboře na LV číslo , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, . , jméno FO, ., právně neexistuje, Anonymizováno2. Zřizovatelem zapsaného subjektu byl , Anonymizováno, . Původní , Anonymizováno, byl založen v roce 1924 a jeho základním článkem byly základní organizace , Anonymizováno, V roce 1993 došlo k rozdělení původního svazu na , právnická osoba, , Anonymizováno, . V důsledku rozdělení na svazy republik se původně zapsaný subjekt přejmenoval na , právnická osoba, , jméno FO, , chov poštovních holubů, , adresa, , o čem svědčí výpis z katastru nemovitostí z 24. 8. 2005. Mezi stranami nebylo pochyb o tom, že objekt č.p. , Anonymizováno, je postaven na místě bývalé stodoly č.p. , Anonymizováno, , že ohledně stavby na pozemku došlo k přečíslování. Dne 25. 3. 2004 vznikl , právnická osoba, ., IČ , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož organizační složkou je žalobce. Nedisponuje však listinami, které by postupné změny od původního vlastníka předmětných nemovitostí do současného stavu prokazovaly. Nabídl důkaz v řízení následně provedenými listinami, spisem sp. zn. 4 C 33/2007 a výslechem členů, kteří užívali objekt v minulosti a užívají jej bez přerušení až dosud, udržují jej a hradí veškeré s ním spojené náklady. Žalobce je přesvědčen, že je právním nástupcem původního kupujícího, tedy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , jméno FO, ., a je tudíž vlastníkem sporných nemovitostí. Poukázal na skutečnost, že činnost zájmových spolků byla v minulosti centrálně organizována pod různými názvy na úrovni celostátních svazů, samotným členům místních organizací tedy struktura a vlastnické poměry mohly snadno uniknout. Zdůraznil, že evidenci subjektů ve smyslu jejich aktuálního názvu u , právnická osoba, i v katastru nemovitostí komplikoval před rokem 1989 i fakt, že základní organizace různých spolků (byť mohly nabývat majetek) neměly svá identifikační čísla; spolky byly evidovány pod identifikací Okresního národního výboru. Žalobce si však byl jist, že nemovitosti jsou stále ve vlastnictví ,,, Anonymizováno, ", kteří si je zakoupili a kteří je vždy udržovali a spravovali. Případné změny byly vnímány pouze jako změny názvu příslušného spolku a neměly dopad na evidenci vlastněných nemovitostí. Současně byl přesvědčen, že pokud by absence listinných podkladů mohla mít pro něj dopad ve smyslu neprokázání vlastnického práva, jsou splněny podmínky pro závěr, že došlo ke vzniku vlastnického práva vydržením. Žalobce prostřednictvím svých členů po celou dobu nemovitosti držel s přesvědčením, že je jejich vlastníkem, a toto přesvědčení odvíjel od právního titulu v podobě kupní smlouvy. Nikdy zde nebyl žádný jiný právní subjekt, který by nemovitosti užíval. Držba nemovitostí ze strany žalobce vzhledem k jeho oficiálnímu vzniku dne 20. 7. 2004 trvá již 19 let. Žalobce tedy navrhoval, aby bylo určeno, že je vlastníkem v žalobě označených nemovitostí.3. Žaloba byla podána dne 30. 1. 2023 (tedy bezprostředně před uplynutím doby uvedené v ustanovení § 3067 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále rovněž jen o.z.) a žalobkyně zpočátku především zpochybňovala svou pasivní hmotnou legitimaci pro vedení sporu. Poukazovala na skutečnost, že není v evidenci nemovitostí zapsána jako vlastník sporných nemovitostí, tudíž není na místě, aby proti ní směřovala žaloba. V průběhu řízení s ohledem na časové souvislosti připustila, že po 1. 1. 2024 musí být stát vnímán jako osoba, na kterou přešlo alespoň potenciální vlastnické právo, a to bez ohledu na zápis v katastru nemovitostí ((§65 odst. 5 a 6 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí). Současně ponechala na soudu, aby zhodnotil, zda lze věcně rozhodnout. Z hlediska meritorního namítala, že se žalobci nepodařilo prokázat, že je univerzálním či singulárním nástupcem původního vlastníka. Pokud jde o tvrzené vydržení, měla za to, že žalobce nepřinesl skutková tvrzení a důkazy, pro něž by mohlo být žalobě vyhověno. Žalobce nedisponuje žádným právním titulem, který by svědčil pro závěry, že se mohl domnívat, že je vlastníkem nemovitostí. V minulosti vedené spory musely nepochybně jeho dobrou víru významně zpochybnit. Navrhoval, aby žaloba byla bez dalšího zamítnuta.4. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou pasivní hmotné legitimace žalované, byl si přitom vědom skutečnosti, že důvodem podání žaloby je vzhledem k časovým souvislostem evidentně ustanovení § 1050 odstavec 2 ve spojení s ustanovením § 3067 a § 1045 odst. 2 o.z. Podle § 1050 odst. 2 o.z. nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovitosti po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil. Podle § 1045 odst. 2 o.z. připadá opuštěná nemovitá věc do vlastnictví státu. Podle § 3067 o.z. je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet doba uvedená v § 1050 odst. 2 o.z. ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Jednalo-li by se skutečně o opuštěnou nemovitost, byl by shora nastíněný vývoj logickým vyústěním zákonné právní úpravy. V posuzované věci je však situace skutkově odlišná. Žalobce užíval prostřednictvím svých členů nemovitosti bez přerušení a bez zásahu zvenčí, aniž mu v tom kdokoli bránil. Pouze s odkazem na plynutí zákonné doby vymezené v § 3067 o.z. vyvstala obava, že nemovitosti přejdou do vlastnictví státu. Posoudit popsaný stav podle shora zmíněných ustanovení o věci opuštěné je však problematické, neboť § 1050 odst. 2 o.z. předpokládá, že vlastník své vlastnické právo k nemovité věci po dobu 10 let nevykonává. V posuzované věci nemovitosti užívá subjekt, který je nikdy užívat nepřestal a je přesvědčen, že je jejich vlastníkem, není však schopen své vlastnické v doložit. O takové nemovitosti nelze z logiky věci uvažovat jako o nemovitosti opuštěné. Řešení otázky pasivní věcné legitimace žalovaného však přináší ustanovení § 64 a 65 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále katastrální zákon). Podle § 64 odst. 1 katastrálního zákona v případech, kdy je třeba získat jako listinu pro zápis do katastru rozhodnutí nebo osvědčení orgánu veřejné moci a osoba dosud zapsána v katastru jako vlastník nebo jiný oprávněný není označena dostatečně určitě, jak to vyžaduje zákon, a proto není možné označit ji v řízení před tímto orgánem údaji požadovanými právním předpisem, na jehož základě lze rozhodnutí nebo osvědčení orgánu veřejné moci vydat, postačí k jejímu označení v řízení před tímto orgánem i v řízení o zápisu do katastru uvedení údajů, které jsou od této osobě známé z katastru. Podle § 64 odst. 2 katastrálního zákona pokud je osoba zapsaná v katastru jako vlastník označena tak, jak je uvedeno v odst. 1, a zápis o ní neumožňuje její dostatečnou identifikaci, , jméno FO, úřad zeměměřický a katastrální předá údaje o této nemovitosti a o jejím vlastníkovi známé ze zápisu v katastru , právnická osoba, . Podle § 65 odst. 1 katastrálního zákona , Jméno žalovaného, převezme údaje o nemovitostech uvedených v předchozím ustanovení a o jejím vlastníkovi, vede o nich evidenci a dále postupuje způsobem, který je v citovaném zákonném ustanovení podrobně popsán. Podle § 65 odst. 5,6 katastrálního zákona zjistí-li , Jméno žalovaného, osobu vlastníka, písemně tuto osobu vyzve, aby předložila listiny dokládající její vlastnictví příslušnému katastrálnímu úřadu. Přihlásí-li se osoba, která tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti uvedené v odst. 1, , Jméno žalovaného, ji písemně vyzve, aby listiny dokládající její vlastnictví předložila katastrálnímu úřadu nebo uplatnila svá vlastnická práva v občanskoprávním řízení. Stát v takovém soudním řízení vystupuje jako žalovaný s tím, že za něj jedná , Jméno žalovaného, . Z citovaných ustanovení vyplývá, že bez ohledu na otázku, zda jde o nemovitost opuštěnou či nikoli, je Česká republika jednající , právnická osoba, pasivně legitimována ve shora popsaných sporech o určení vlastnického práva. Soud považoval za nepodstatné, zda mezi katastrálním úřadem a Úřadem pro zastupování státu v minulosti proběhlo naznačené předání údajů o nemovitosti a uzavřel, že pasivní legitimace žalované je dána. Naléhavý právní zájem na žalovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř. byl dán, neboť se jedná o určení vlastnického práva k nemovitostem a jiný způsob, jakým se žalobce mohl svého práva domoci, zákon nezná.5. Soud provedl v řízení veškeré důkazy, které byly navrženy, i další důkazy, jejichž potřeba vyplynula z obsahu spi