10 C 159/2024-49 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 120 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaný byl do 4. 11. 2023 zaměstnancem žalobkyně. V průběhu trvání pracovního poměru zapůjčila žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 100 000 Kč na základě písemné smlouvy o zápůjčce peněz ze dne 21. 8. 2023. Žalovaný měl zapůjčené peníze žalobkyni splatit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč nejpozději do 31. 10. 2025. Trvání zápůjčky bylo současně podmíněno trváním pracovněprávního vztahu mezi účastníky. Pracovní poměr žalovaného však skončil dohodou na základě žádosti žalovaného ke dni 4. 11. 2023 a žalovaný dosud žalobkyni na zapůjčenou částku nevrátil ničeho a nezaplatil ani sjednanou smluvní pokutu pro případ porušení smlouvy ve výši 20 000 Kč, a to přesto, že dne 6. 11. 2023 tento svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej splatit ve splátkách do 4. 2. 2024. Žalovaný však žalobkyni žádnou splátku dosud nezaplatit, ačkoliv mu žalobkyně zaslala písemnou výzvu k plnění ze dne 29. 4. 2024.Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, k žalobě se nevyjádřil.Závěr o skutkovém stavu je takový, že na základě písemné smlouvy o zápůjčce peněz ze dne 21. 8. 2023 žalobkyně zapůjčila žalovanému jako svému zaměstnanci částku 100 000 Kč. Tento finanční obnos předala žalovanému podle výdajového pokladního dokladu v hotovosti dne 21. 8. 2023. Žalovaný měl žalobkyni zápůjčku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč do 31. 10. 2025. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná s právem na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky v případě porušení smlouvy. V čl. II.2. smlouvy si účastníci dohodli, že trvání zápůjčky je podmíněno setrváním žalovaného jako vydlužitele v pracovněprávním vztahu se žalobkyní jako zapůjčitelem. V případě skončení pracovního poměru je zápůjčka splatná v plném rozsahu ke dni ukončení pracovněprávního vztahu. Podle písemné žádosti žalovaného ze dne 6. 11. 2023 a dohody o rozvázání pracovního poměru ze stejného data skončil pracovní poměr k tomuto dni z osobních důvodů na straně žalovaného. Dne 6. 11. 2023 žalovaný písemně uznal, že žalobkyni dluží z výše uvedené smlouvy o zápůjčce 100 000 Kč na jistině zápůjčky a 20 000 Kč na smluvní pokutě. Částku 120 000 Kč se zavázal zaplatit ve splátkách po 40 000 Kč nejpozději do 4. 2. 2024. Z obsahu předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 29. 4. 20245 však vyplývá, že žalovaný svůj závazek nesplnil a žalobkyni nezaplatil ničeho.Soud věc právně posoudil podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve spojení s § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) vztahujícího se ke smlouvě o zápůjčce a § 2053 o.z. vztahujícího se k uznání dluhu. Žalovaný v projednávané věci uznal písemně svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a do výše, proto se má za to, že tento dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Pokud jde o příslušenství, je upraveno v § 1970 o.z., jeho výše byla stanovena podle nař. vl. č. 351/2013 Sb. Protože žalovaný dosud žalobkyni dlužnou částku nezaplatil, byla mu tato povinnost uložena tímto rozsudkem.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.