ECLI: ECLI:CZ:OSTA:2025:10.C.159.2025.1 Datum: 2025-07-30 Předmět: o 17 168 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 17 168 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 17 168 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 30. 11. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které měl žalovaný vrátit do 30. 12. 2023. Žalovaný však ani v prodloužené lhůtě splatnosti nezaplatil ničeho, proto se žalobkyně jako postupník domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru a smluvní pokuty ve výši 1 168 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho nezaplatil.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2023 č. , hodnota, , dodatku č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2024, dodatku č. , hodnota, ze dne 16. 2. 2024 a dodatku č. , hodnota, ze dne 11. 4. 2024 je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 11. 2023 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč. Podle sdělení , právnická osoba, . byla částka 16 000 Kč připsána na bankovní účet žalovaného dne 30. 11. 2023. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti se sjednaným prodloužením splatnosti smluvní poplatek. Splatnost úvěru byla na základě tří opakovaně uzavíraných dodatků ke smlouvě prodloužena na 163 dnů, tj. splatnost byla nově stanovena do 11. 5. 2024. V souvislosti s prodloužením splatnosti se žalovaný zavázal v dodatcích zaplatit poplatek ve výši 3 x 3 680 Kč. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli zaplatit nesplnil ani v prodloužené lhůtě. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě (0,1 % z dlužné jistiny úvěru denně) v kapitalizované výši 1 168 Kč. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení ze dne 18. 12. 2024. Výzvou ze dne 18. 12. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 16 000 Kč, přičemž vrátit měl při sjednaném prodloužení splatnosti o pět měsíců částku o 11 040 Kč vyšší. Navýšení je způsobeno sjednaným účtováním poplatku za prodloužení splatnosti úvěru ze strany věřitele. V daném případě tak RPSN činí 355,50 %. Při posuzování obsahu smlouvy však nelze odhlédnout od skutečnosti, že smlouva maximálně jednoduchým postupem umožňuje prodloužit splatnost jistiny úvěru až o jedenáct měsíců, tzn. až na 360 dnů. V tomto případě by byl žalovaný kromě jistiny úvěru povinen zaplatit věřiteli poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 40 480 Kč (11 x 3 680 Kč). RPSN by tak činilo 1 081,60 %. Je zřejmé, že smluvní poplatky by v tomto případě trojnásobně převyšovaly výši poskytnutého úvěru. Svojí výší je tak předmětný poplatek naprosto neadekvátní službě, která má za něj být žalovanému poskytnuta. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s prodloužením doby splatnosti a administrací žádosti dlužníka vznikly tak vysoké náklady. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti této položky představující vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání uvedeného poplatku nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté ujednání nahrazující smluvní úrok tak, aby svojí výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 355,50 % ročně, je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.6. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení částky 16 000 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 050,27 Kč, přičemž tato částka představuje 86,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 168 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a.t. z tarifní hodnoty ve výši 17 168 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci samé včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.