ECLI: ECLI:CZ:OSTA:2025:10.C.414.2023.1 Datum: 2025-01-30 Předmět: o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím, Ustanovení: ["§ 440 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb."] ["neplatnost právního jednání""pozůstalost""smlouva o zápůjčce""společné jmění manželů"]
O co šlo: o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 333 333,33 Kč s příslušenstvím, (["§ 440 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobou se každý ze žalobců domáhal po žalovaném zaplacení částky 333 333,33 Kč s úrokem z prodlení. Žalobci tvrdili, že jsou zákonnými dědici po , tituly před jménem, , jméno FO, , který zemřel dne , datum, (dále jen zůstavitel) a dědictvím nabyli rovným dílem pohledávku zůstavitele za žalovaným ve výši 1 000 000 Kč. Zůstavitel byl předsedou představenstva žalovaného zemědělského družstva. Tomuto družstvu převedl na účet celkem částku 1 000 000 Kč na základě smluv o zápůjčce uzavřených dne 9. 10. 2014 (částka 600 000 Kč) a dne 16. 10. 2014 (částka 400 000 Kč). Žalovaný zapůjčené částky zůstaviteli za jeho života nevrátil a dosud nezaplatil ničeho ani žalobcům jako dědicům, přestože byl k plnění vyzván písemně dne 2. 8. 2023. Žalobkyně a) namítla neplatnost obou smluv o zápůjčce vzhledem k tomu, že zůstavitel při jejich uzavření disponoval s částkami přesahujícími rozsah běžné správy v rámci společného jmění manželů. Žalobkyně a) jako manželka však nevyslovila s tímto právním jednáním souhlas a o existenci pohledávek se dozvěděla až v průběhu dědického řízení. Dalším důvodem neplatnosti obou smluv je skutečnost, že je za žalovaného podepsal , právnická osoba, , člen představenstva, což je v rozporu se stanovami družstva.2. Žalovaný namítl promlčení žalobou uplatněných nároků. Podle obsahu smluv měly být obě zápůjčky vráceny zůstaviteli do 31. 12. 2014. Zůstavitel měl za svého života dostatek času, aby svoji pohledávku proti žalovanému včas uplatnil. To však nikdy neučinil, a to ani částečně. V dalším průběhu řízení pak žalovaný argumentoval tím, že obě zápůjčky byly žalovanému poskytnuty z bankovního účtu, který sice zůstavitel založil pro svoji osobu, fakticky však na něm byly v období jeho existence shromažďovány také platby určené žalovanému. Tyto skutečnosti, stejně jako mnoho jiných nedostatků, však byly zjištěny až po úmrtí zůstavitele. Současně žalovaný považuje smlouvy o zápůjčce za neplatné, protože zůstavitel nemohl být předsedou představenstva žalovaného, když nikdy nebyl ani jeho členem. Uzavření smluv o zápůjčce nebylo předem projednáno ani schváleno představenstvem žalovaného. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud nárokům žalobců nevyhověl.3. K žalobci tvrzeným zápůjčkám soud dokazováním zjistil, že dne 9. 10. 2014 byla uzavřena smlouva o zápůjčce částky 600 000 Kč a dne 16. 10. 2014 smlouva o zápůjčce částky 400 000 Kč. V obou případech byla smlouva uzavřena mezi zůstavitelem (fyzickou osobou) jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem. Splatnost zápůjčky byla v obou případech smluvně stanovena do 31. 12. 2014. Obě smlouvy za žalovaného podepsal , právnická osoba, , který byl v době uzavření smluv zapsán v obchodním rejstříku jako člen představenstva. Zůstavitel byl zapsán jako předseda představenstva. V obchodním rejstříku je ve shodě se stanovami družstva zapsán způsob jednání žalovaného, kdy statutárním orgánem družstva je představenstvo. Za představenstvo jedná navenek předseda. Je-li pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva.4. Podle žalovaným předloženého výpisu z účtu družstva byla na tento účet připsána dne 9. 10. 2014 částka 600 000 Kč a dne 17. 10. 2014 částka 400 000 Kč v obou případech z protiúčtu č. , č. účtu, . Tento bankovní účet byl dle sdělení , právnická osoba, . veden v období od 13. 10. 2011 do 25. 2. 2017 na jméno zůstavitele jako fyzické osoby a zůstavitel byl také jediným disponentem s prostředky na tomto účtu. Z tohoto účtu byla dne 8. 10. 2014 odeslána žalovanému částka 600 000 Kč a dne 16. 10. 2014 částka 400 000 Kč. Mezi účastníky řízení ostatně nebylo sporu o tom, že celkovou částku 1 000 000 Kč žalovaný na svůj bankovní účet skutečně obdržel. Žalovaný však rozporoval původ těchto prostředků a tvrdil, že se na předmětném účtu zůstavitele nacházely i finanční prostředky určené pro žalovaného. Žalobkyně a) ve své účastnické výpovědi uvedla, že v manželství se zůstavitelem měli rozdělené účty a se společnými penězi hospodařil manžel. O nakládání s penězi byla informována pouze v obecné rovině a žádným způsobem do něj nezasahovala. O zapůjčení částky 1 000 000 Kč žalovanému se dozvěděla až v dědickém řízení.5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Táboře pod sp.zn. , spisová značka, soud zjistil, že zůstavitel zemřel dne , datum, . Do protokolu o předběžném šetření uvedl žalobce b) dne 8. 7. 2021 informaci o pohledávce zůstavitele vůči žalovanému ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný dne 18. 7. 2021 písemně potvrdil existenci pohledávky zůstavitele za družstvem ve výši 1 000 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce. Dne 26. 8. 2021 do dědického spisu poprvé nahlédl zástupce žalobkyně a). Dne 11. 1. 2021 sdělil žalovaný, že pohledávky zůstavitele z titulu smluv o zápůjčce jsou promlčeny, a tudíž žalovaným nebudou uhrazeny. V průběhu jednání před soudním komisařem dne 15. 9. 2022 byli všichni žalobci soudním komisařem seznámeni s obsahem žalovaným vznesené námitky promlčení pohledávky zůstavitele. Všichni žalobci trvali na zařazení pohledávky do aktiv pozůstalosti s prohlášením, že jsou si plně vědomi vznesené námitky promlčení a poté uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti. Podle usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 9. 2022, č.j. , spisová značka, nabyli všichni tři žalobci z pozůstalosti rovným dílem pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 1 000 000 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 10. 2022.6. Dne 2. 8. 2023 žalobkyně a) písemně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný plnit odmítl s odkazem na promlčení pohledávky.7. Po skutkové stránce soud z provedených důkazů zjistil, že na bankovní účet žalovaného došla dne 9. 10. 2014 částka 600 000 Kč a dne 17. 10. 2014 částka 400 000 Kč. Obě částky byly odeslány z bankovního účtu vedeného na jméno zůstavitele, a to na základě smluv o zápůjčce uzavřených písemně dne 9. 10. 2014 a dne 16. 10. 2014 mezi zůstavitelem a žalovaným. Zůstavitel byl v době uzavření smluv v obchodním rejstříku zapsán jako předseda představenstva žalovaného. Obě smlouvy uzavřel jako zapůjčitel – fyzická osoba. Za žalovaného písemná vyhotovení smluv podepsal člen představenstva , právnická osoba, . Splatnost zápůjček byla sjednána na 31. 12. 2014. Zůstavitel zemřel dne , datum, . , právnická osoba, zůstavitele k vrácení zapůjčených částek ani zčásti nedošlo. V dědickém řízení byla na základě výslovné žádosti žalobců pohledávka zůstavitele za žalovaným ve výši 1 000 000 Kč z titulu uvedených smluv o zápůjčce zařazena soudním komisařem mezi aktiva pozůstalosti, a to přes žalovaným vznesenou námitku promlčení. Usnesením o rozdělení pozůstalosti ze dne 20. 9. 2022 tuto pohledávku nabyli rovným dílem všichni tři žalobci. Dne 16. 12. 2023 vznesla žalobkyně a) v podané žalobě námitku neplatnosti smluv o zápůjčce, které zůstavitel uzavřel bez jejího souhlasu jako manželky. Žaloba byla žalovanému doručena dne 9. 5. 2024. Ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 5. 2024 vznesl žalovaný námitku promlčení pohledávek.8. Vzhledem k žalovaným vznesené námitce promlčení se soud v dalším textu odůvodnění tohoto rozsudku nejprve zabývá opodstatněností jednotlivých důvodů neplatnosti uzavřených smluv o zápůjčce tvrzených oběma procesními stranami, a to za účelem posouzení právní povahy vztahu založeného uvedenými smlouvami mezi zůstavitelem a žalovaným, která má vliv na délku promlčecí lhůty.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. V dané věci došlo ze strany zůstavitele k zapůjčení peněz žalovanému formou bezhotovostního platebního styku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 350/2003, 29 Odo 475/2006). Provedenými důkazy, zejména písemně uzavřenými smlouvami a výpisy z účtů, bylo prokázáno, že zůstavitel se žalovaným jako dlužníkem smlouvy o zápůjčce uzavřel, a to dokonce v písemné formě, ačkoliv zákon dodržení písemné formy u tohoto smluvního typu nevyžaduje, a že zapůjčené peníze dlužníku reálně přenechal k užívání. Částky 600 000 Kč a 400 000 Kč dle uzavřených smluv zůstavitel žalovanému převedl z bankovního účtu vedeného na své jméno. Pokud žalovaný v řízení tvrdil, že na tento účet mohly přicházet i platby určené pro žalovaného, toto své tvrzení v řízení neprokázal. Poté, co soud k jeho návrhu vyžádal příslušnou zprávu banky a kompletní výpis z tohoto účtu, z něhož vyplývají jednotlivé žalovanému do té doby neznámé transakce na tomto účtu, žalovaný se po nahlédnutí do spisu již k dalšímu nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného. V důsledku své neomluvené neúčasti však žalovaný nemohl být soudem případně podle § 118a o.s.ř. vyzván k doplnění skutkových tvrzení, které z přijatých plateb měly být určeny pro žalovaného a k předložení důkazů k tomuto tvrzení. Soud tak