ECLI: ECLI:CZ:OSTA:2025:10.C.45.2025.1 Datum: 2025-05-15 Předmět: o 198 658,20 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 198 658,20 Kč s příslušenstvím (["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 149 072 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 14. 1. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně ) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 30 měsíčních splátkách do 14. 7. 2024. Dále se žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 49 586,20 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8. 4. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 51 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 30 měsíčních splátkách do 8. 10. 2023. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěry nesplácel řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatil na dluh dle smlouvy ze dne 14. 1. 2002 částku 25 257 Kč a na dluh ze smlouvy ze dne 8. 4. 2021 částku 51 700 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaný již ke dni podání žaloby již další částky nezaplatil.2. V průběhu řízení vzala žalobkyně zcela zpět žalobu o zaplacení částky 49 586,20 Kč s příslušenstvím představující pohledávku žalobkyně ze smlouvy č. , hodnota, . Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) výrokem III. tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil.3. Protože ve zbývající části bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2022 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 1. 2022 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 90 857 Kč sestávající z úroku ve výši 70 115 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 19 242 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v celkem 30 měsíčních splátkách po 6 029 Kč. Celkem tak měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 180 857 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 65,49 %, úrok byl sjednán ve výši 50,50 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 90 000 Kč. Svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas. Ke dni podání žaloby zaplatil pouze 25 257 Kč. Od 15. 7. 2024 byl v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Od tohoto data mohla být dle smlouvy úročena i jistina smluvním úrokem ve výši 50,50 % ročně. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 31. 10. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 90 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 180 857 Kč, tedy dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a doplňkové služby se žalovaný zavázal zaplatit částku 20 742 Kč. Obsah služeb, který by mu měl být za tuto částku poskytnut, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem – k tomu viz např. položka komfortní a flexibilní splácení. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 65,49 % ročně, je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 90 000 Kč, po započtení úhrady žalovaného ve výši 25 257 Kč se jedná o částku 64 743 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 64 743 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly.10. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích soud rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku sníženého o 1 000 Kč, tj. ve výši 1 480 Kč, neboť k částečnému zastavení řízení ohledně částky 49 586,20 Kč došlo před prvním jednáním ve věci samé.