10 C 54/2025-20 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 446,47 Kč s příslušenstvím dle specifikace uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí na základě smlouvy o úvěru uzavřené právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) a žalovanou dne 29. 11. 2005. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 40 000 Kč, ovšem dle dohodnutých podmínek úvěr řádně nesplácela. Proto byl úvěr zesplatněn k datu 17. 2. 2009. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2018. Žalovaná neuhradila dlužné částky ani na základě předžalobní výzvy z 2. 10. 2024.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila. Žalovaná se také nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. V dané věci má soud předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2005 č. , hodnota, ve spojení s obchodními podmínkami původního věřitele za prokázané, že mezi právním předchůdcem věřitele (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, podle které bylo závazkem věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a závazek žalované úvěr splácet v pravidelných 71 měsíčních splátkách ve výši 852 Kč. Společně s úvěrovými splátkami se zavázala žalovaná uhradit i úrok z úvěru ve sjednané výši 14,90 % ročně a poplatky za bankovní služby. Úvěr žalovaná řádně nesplácela. Proto původní věřitel v souladu s čl. VI. odst. 3 obchodních podmínek dopisem ze dne 16. 2. 2009 vyzval žalovanou k okamžitému zaplacení úvěru včetně úroků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2018 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 646,47 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného k datu 19. 10. 2009 částkou 4 051,58 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného k datu 19. 10. 2009 částkou 2 052,06 Kč, z poplatků ve výši 800 Kč, a smluvního úroku v sazbě 14,90 % ročně běžícího z částky 25 646,47 Kč od 6. 5. 2011 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné sazbě běžícího z částky 26 446,47 Kč od 6. 5. 2011 do zaplacení. O zaplacení byla žalovaná upomínána žalobkyní písemně dne 2. 10. 2024.4. Po právní stránce byla věc ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) posouzena podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté plnění vrátit a zaplatit úroky. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. z. se závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Podle § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obch. zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr a žalovaná se zavázala hradit úvěr ve splátkách dle podmínek stanovených úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků. Svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru porušila a splátky řádně neplatila. Věřitel proto úvěr zesplatnil k datu 17. 2. 2009 a informoval o tom žalovanou sdělením ze dne 16. 2. 2009. V souladu se smlouvou a ve spojení s obchodními podmínkami původního věřitele tak žalované vznikla povinnost vrátit věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože žalovaná dosud žalobkyni jako postupníku neuhradila dlužnou jistinu úvěru ve výši 25 646,47 Kč včetně smluvních úroků a poplatků, soud jí tuto povinnost uložil rozsudkem. Důvodný je i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaná je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 510 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 058 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty ve výši 26 446,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.