11 C 192/2025-14 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala, aby žalované bylo uloženo zaplatit částku 10 292 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky dne , datum, vznikl smluvní vztah uzavřením smlouvy o odběru a dodávce elektřiny. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa , adresa, a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu určenou v platném ceníku. Žalovaná v období od 10. 9. 2024 do 14. 2. 2025 za odebranou elektřinu řádně fakturovanou částku k datu splatnosti neuhradila.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, č. , hodnota, bylo prokázáno, že žalobkyně jako dodavatel a žalovaná jako odběratel uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě , adresa, . Fakturou číslo , hodnota, byla žalované vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 10. 9. 2024 do 14. 2. 2025 v částce 10 292 Kč s datem splatnosti 3. 3. 2025. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 17. 4. 2025, žalovaná však ničeho neuhradila.Shora specifikovaná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny je svou povahou smlouvou kupní uzavřenou dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále byla věc posouzena podle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Je nepochybné, že žalovaná na základě kupní smlouvy, jejímž obsahem je dodávka elektřiny ze strany žalobkyně, přistoupila na sazbu a způsob úhrady za dodávku elektřiny, přičemž vyfakturovanou cenu za dodanou elektřinu ve shora uvedeném období k datu splatnosti neuhradila. Nadále tak dluží za spotřebovanou elektřinu v období od 10. 9. 2024 do 14. 2. 2025 částku v celkové výši 10 292 Kč. Tato částka jí proto byla uložena k úhradě, a to spolu s žalovaným úrokem z prodlení, když na úhradu úroků z prodlení má žalobkyně právo v souladu s § 1970 občanského zákoníku a výše úroků neodporuje ani nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 2 615 Kč.