11 C 6/2025-18 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku do 25. 11. 2015. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh zcela nezaplatil.Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně obchodních podmínek a výpisů z účtu za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl převodem na bankovní účet žalovaného částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit v jediné splátce do 25. 11. 2015. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Dosud tedy dluží žalobkyni jistinu ve výši 8 000 Kč. Podle obchodních podmínek, které jsou dle smlouvy o úvěru její nedílnou součástí, je úvěrovaný povinen zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání každé upomínky či výzvy ve výši uvedené v Sazebníku. Žalovanému byly zaslány tři takové upomínky po 300 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě je dále sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 26. 11. 2015 do 7. 11. 2016 ve výši 6 959 Kč. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Ke dni postoupení činil celkový dluh žalovaného částku 15 859 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 6 959 Kč a náhrada nákladů na upomínání ve výši 900 Kč. Dne 3. 9. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.Soud věc právně posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúročný úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení, čímž právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty, přičemž tuto požaduje pouze za období od prodlení dlužníka do 7. 11. 2016. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny spolu s náklady na uplatnění pohledávky a smluvní pokutou, tak i co do úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 2 252 Kč.