11 C 7/2025-16 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku včetně příslušenství z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . na základě smlouvy o povoleném , Anonymizováno, ze dne , datum, , , Anonymizováno, . Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky až do výše 22 000 Kč, avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného dopisem ze dne 15. 4. 2024 k okamžitému zaplacení dlužné částky. Následně byla pohledávka postoupena na společnost , Anonymizováno, která ji dále postoupila na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy.Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.Ze smlouvy o povoleném debetu , Anonymizováno, dne , datum, , výpisu z osobního účtu, výpisu z povoleného debetu, všeobecných obchodních podmínek, ceníku a dokumentace ze systému banky soud zjistil, že obsahem smlouvy byl závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 22 000 Kč, který mohl žalovaný průběžně čerpat, a závazek žalovaného splácet tento úvěr spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně a poplatky dle ceníku. Dle obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je banka oprávněna v případě porušení smlouvy ze strany klienta prohlásit veškeré jeho pohledávky za okamžitě splatné. Z výpisu z povoleného debetu a prohlášení o okamžité splatnosti vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal, avšak svoje závazky neplnil řádně a včas, čímž porušil ustanovení smlouvy. Žalovaný byl proto vyzván k zaplacení celkové dlužné částky dne 15. 4. 2024, tuto však neuhradil. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne , datum, a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenými mezi původním věřitelem a společností , Anonymizováno, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , Anonymizováno, a tato dále postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Dne 12. 8. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, ve které byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Dlužná částka ke dni podání návrhu sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 21 783,59 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 886,58 Kč a pokračujícího úroku a úroku z prodlení.Právně soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Žalovaný byl vyzván právním předchůdcem žalobkyně v souladu s § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný přes poskytnutou lhůtu k plnění svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora.Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že je žalobkyně aktivně legitimovaná k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z úvěru a také co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle peněžitého plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právní zástupkyně žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokátky za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH, a zaplacený soudní poplatek ve výši 872 Kč, tedy 2 324 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.