11 C 71/2025-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, . Na základě první z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 49 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 42 549 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu , Anonymizováno, splácení ve výši 10 638 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 321 Kč s poslední splátkou splatnou dne 1. 3. 2024. Na základě druhé z uvedených smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 9 141 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu , Anonymizováno, splácení ve výši 2 999 Kč v 78 týdenních splátkách po 368 Kč s poslední splátkou splatnou dne 23. 10. 2023. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí celkem 81 451,85 Kč a byla postoupena na žalobkyni, která následně žalovanému zaslala také předžalobní výzvu.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 49 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 42 549 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 69 % ročně při trvání smlouvy 24 měsíců), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu , Anonymizováno, splácení ve výši 10 638 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 35 779 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 66 510,10 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 38 173,87 Kč a z dlužného poplatku ve výši 28 336,23 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 15 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných týdenních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 9 141 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 69 % ročně při trvání smlouvy 78 týdnů), odměna za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu , Anonymizováno, splácení ve výši 2 999 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 13 563 Kč. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 14 941,75 Kč s příslušenstvím. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 9 705,49 Kč a z dlužného poplatku ve výši 5 236,26 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 15 % ročně (z části kapitalizovaný) a úrok z prodlení z dlužné jistiny.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. Soud se nejprve zabýval platností daných smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit ani namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložených smluv o spotřebitelském úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 69 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., k