2 C 115/2025-44 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 95 370,27 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 8. 10. 2022, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 113 000 Kč. Úvěr měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 4 888 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem dvacet jedna splátek, tj. částku 102 648 Kč. Se splátkou splatnou dne 15. 9. 2024 se však dostal do prodlení a dále již splátky nehradil. Po zaslání upomínek žalobkyně dne 21. 2. 2025 úvěr zesplatnila a žalovanému vyčíslila k zaplacení dlužnou částku. Dle předžalobní výzvy požaduje žalobkyně úhradu jistiny ve výši 95 370,27 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 632,52 Kč, náklady za zaslané upomínky ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení věřitele ve výši 11 660 Kč. Dále požaduje i zákonný úrok z prodlení z částky 106 002,79 Kč. Do podání žaloby neuhradil žalovaný již ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 3. 2025 č. j. EPR , č. účtu, -, Anonymizováno, podal žalovaný dne 26. 3. 2025 včas odůvodněný odpor. V něm uvedl důvody, které ho vedly k uzavření smlouvy o úvěru, přičemž následně namítl absolutní neplatnost této smlouvy. Důvody absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy spatřuje žalovaný v kontraktačním procesu, který probíhal prostředky elektronické komunikace na dálku. Na základě něho nelze dle žalovaného učinit nezpochybnitelný závěr, že úvěrovou smlouvu akceptoval, respektive že s ní vyslovil souhlas. Vedle toho žalovaný namítá, že žalobkyně nedostatečně posoudila jeho úvěruschopnost. Ke dni podání odporu uhradil žalobkyni již 122 096 Kč.3. Žalobkyně reagovala na odpor žalovaného vyjádřením ze dne 16. 5. 2025. V něm uvedla, že posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, přičemž vycházela z několika podkladů (občanský průkaz žalovaného, dodatečný doklad o příjmech apod.). Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že tento vychází z předpokladů stanovených zákonem č. 253/2008 Sb. o některých opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Žadatel tak musí žalobkyni před poskytnutím úvěru zaslat kopii průkazů totožnosti, a ještě jednoho dalšího podpůrného dokladu, dále ji musí prokázat existenci bankovního účtu vedeného na jeho jméno, a nakonec provést verifikační platbu. Vedle toho žalobkyně užívá i unikátní kód a smluvní dokumentaci opatřuje autorizační doložkou.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 552 o. z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Podle § 554 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. V dané věci má soud za prokázané z listinných důkazů, a to konkrétně z předsmluvních informací včetně splátkového kalendáře, smlouvy o úvěru ze dne 8. 10. 2022 č. , hodnota, , smluvních podmínek k této smlouvě a ze smlouvy o zřízení doplňkové služby , Anonymizováno, , že na žádné z uvedených listin se nenachází podpis žalovaného. Listiny předložené žalobkyní obsahují pouze předtištěné údaje žalovaného bez jeho podpisu a bez podpisů obou stran nelze předloženou listinu považovat za platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalobkyně postupovala i dle textu smlouvy při jejím uzavření elektronicky, distančně, na základě postupu dle článku X. smlouvy, prostřednictvím tzv. „klientského účtu“, avšak ani tímto postupem nelze spolehlivě určit, že by se v dané věci jednalo jednoznačně o projev vůle žalovaného. Nejsou tak splněny podmínky § 562 o. z., který podmiňuje zachování písemné formy u elektronických prostředků tím, že tyto umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která právní jednání učinila. „SMS kód“, výpis z účtu či samotný fakt platby z účtu, ale ani kliknutí na elektronický formulář „podepsat“ či registrace na stránkách žalobkyně, nezachycují nejen osobu, která platbu činí, ale ani samotný obsah právního jednání. Na této skutečnosti nemění nic ani SMS či jiná komunikace proběhnuvší na telefonním čísle, které sice může patřit žalovanému, ale i kdyby mu číslo skutečně patřilo, s mobilním telefonem může disponovat kdokoli (odesílat z něj zprávy atp.), takže opětovně nelze určit osobu, která jednání činí. Není ani možné dojít k jednoznačnému závěru, že by platba z účtu žalovaného ve výši 1 Kč znamenala jeho souhlas právě se smlouvami předloženými žalobkyní, neboť název bankovního účtu, z něhož byla částka poslána, se sice shoduje s jménem a příjmením žalovaného, avšak žalovaný nemusí být jediným disponentem s tímto účtem a předmětnou platbu může zaslat třetí osoba (dokonce i bez vědomí majitele účtu), navíc i kdyby platbu zasílal žalovaný, pak z předložených důkazů neplyne, že by odsouhlasil právě konkrétní text znění smlouvy tak, jak je předkládána žalobkyní. Zvláště u plateb elektronického bankovnictví, jak plyne z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky, nelze tímto způsobem vůbec prokazovat, že se jedná o projev vůle žalovaného, neboť elektronickou platbu může zaslat kterákoliv osoba znalá příslušných přihlašovacích údajů k danému elektronickému účtu. Žalobkyní použité prostředky tak neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která právní jednání učinila. V daném případě tak absentuje jasný, vážný a srozumitelný projev vůle směřující k uzavření smlouvy, který by byl přičitatelný právě žalovanému, neboť je třeba si uvědomit, že osobní údaje žalovaného zná více osob. Smlouvu proto nelze považovat za platnou, neboť z předložených listin plyne nedostatek vůle konkrétní jednací osoby, k takovému zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží, a proto je třeba nárok mezi účastníky vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení.6. Nad rámec uvedeného je třeba současně uvést, že smlouvu by nebylo možné považovat za platnou ani z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, když soud musí k případné absolutní neplatnosti smlouvy přihlížet ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). Z předložené smluvní dokumentace totiž plyne, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 113 000 Kč, který měl žalovaný splatit v 72 měsíčních splátkách po 4 888 Kč, tedy celkem měl zaplatit 351 936 Kč, a dále byl žalovaný povinen za smluvní poplatky v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 800 Kč (čl. 4.8. smlouv