2 C 319/2024-47 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . s žalovaným uzavřel dne 15. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 5 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 600 Kč a úrokem ve výši 50 Kč, tj. celkem částku 5 650 Kč do 25. 5. 2023. Žalovaný však částku řádně a včas nevrátil. Proto právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému dále poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, částku ve výši 800 Kč za upomínky ve formě SMS a e-mailových zpráv a částku ve výši 1 000 Kč za písemné výzvy k úhradě. Právní předchůdce žalobkyně poté pohledávku za žalovaným postoupil na společnost , právnická osoba, Ta následně pohledávku postoupila na společnost , právnická osoba, Konečně tato společnost postoupila pohledávku na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny a úvěru úroku z úvěru, jakož i smluvní pokutu ve výši 2 270 Kč.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 5. 2023, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 600 Kč a úrokem ve výši 50 Kč, tj. celkem částku 5 650 Kč do 10 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do 25. 5. 2023. Částka byla zaslána na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě, což žalobkyně doložila potvrzením o platbě. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které bude dlužník v prodlení s tím, že limitem výše smluvní pokuty je součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně přitom výslovně sdělila, že požaduje toliko částku pokuty ve výši 2 270 Kč. Právní předchůdce žalobkyně si dále vyúčtoval náklady vymáhání dlužné částky představující částku ve výši 800 Kč za odeslané upomínky formou SMS a e-mailových zpráv (v částce 50 Kč á SMS a 30 Kč á e-mail) a dále částku ve výši 1 000 Kč za dvě písemné výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 6. 2023 a 28. 6. 2023 (500 Kč á upomínka). Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, přičemž její limit byl stanoven do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně nicméně po žalovaném požaduje smluvní pokutu toliko ve výši 2 270 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil, když na dlužnou částku neuhradil ničeho. Celkový dluh žalovaného se skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě z neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 600 Kč, z nákladů na vymožení pohledávky formou SMS a e-mailů ve výši 800 Kč, z nákladů na vymožení pohledávky formou písemné výzvy ve výši 1 000 Kč ze smluvní pokuty ve výši 2 270 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 650 Kč požadovaného od 26. 5. 2023 do zaplacení, skládající se z částky dlužné jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 10. 9. 2024, avšak marně.4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měl dle předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovaný vrátit namísto poskytnuté částky 5 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 10 dní částku 5 650 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 8 556,92 % Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem