2 C 65/2025-28 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla prostřednictvím služby , Anonymizováno, na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 20. 4. 2022. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr ke dni 13. 11. 2024 zesplatnila a vyzvala ho dopisem z téhož dne k zaplacení dlužné částky do 22. 11. 2024. Ke dni podání žaloby představovala pohledávka za žalovaným celkem částku 12 305,39 Kč, sestávající z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 11 305,39 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a dále z příslušenství, které je tvořeno úrokem z prodlení a smluvním úrokem který žalobkyně částečně kapitalizovala za období od 12. 8. 2024 do 12. 11. 2024 ve výši 375,31 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 4. 2022 a úvěrových podmínek věřitele, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout prostřednictvím služby , Anonymizováno, žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného zaplatit tento úvěr spolu s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 400 Kč pravidelnými 54 měsíčními splátkami ve výši 505 Kč. Sjednané splátky byly splatné vždy k 12. dni v měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty úroky, k jejichž úhradě byl žalovaný povinen (č. 4 § 1 úvěrových podmínek). Výše úroku byla sjednána v sazbě 13,49 % ročně. Přímo ve smlouvě pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Z předloženého výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal dne 20. 4. 2022 převodem na účet, který žalovaný uvedl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, když po dobu trvání úvěrového vztahu uhradil pouze 15 640 Kč, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 11. 2024. Z předžalobní upomínky z téhož dne vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu a zároveň byl upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Ze smlouvy o úvěru jakož i z výše uvedené předžalobní výzvy dále vyplývá, že , Anonymizováno, je službou, jejímž poskytovatelem je žalobkyně.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaný byl vyzván v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně smluvní pokuty a příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku takto uhradil. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.