2 C 73/2025-27 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky uvedené v předmětu řízení spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 31. 3. 2023 způsobil jako řidič automobilu zn. VW Passat, reg. zn. , SPZ, , jehož je vlastníkem a provozovatelem, věcnou škodu ve výši 103 300 Kč na automobilu , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, jehož vlastníkem je paní , jméno FO, (dále jen „poškozená“). Žalovaný dále poškozené způsobil újmu představující náhradu za bolestné a ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a další související náklady v celkové výši 76 940 Kč. Protože k vozidlu, které řídil žalovaný, nebylo k datu nehody sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zároveň ho žalovaný řídil v době, kdy měl uložený pravomocný zákaz řízení vozidla, vznikla žalobkyni povinnost nahradit poškozené škodu z garančního fondu. Žalovanému tak tudíž vznikla povinnost zaplatit regresní náhradu v plné výši toho, co žalobkyně plnila poškozené. Vzhledem k tomu, že výzva žalobkyně k úhradě dluhu zůstala bezvýsledná, nezbylo jí než podat žalobu.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný dne 31. 3. 2023 vozidlem zn. VW Passat, reg. zn. , SPZ, , v , Anonymizováno, na křižovatce ulic , Anonymizováno, a místní bezejmenné komunikace, v důsledku nerespektování přednosti v jízdě stanovené dopravní značkou P 4 „Dej přednost v jízdě!“ vjel do výše uvedené křižovatky, kde narazil do vozidla poškozené, jedoucí v ten okamžik po hlavní komunikaci. Při střetu těchto vozidel došlo k poškození vozidla , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, , ve vlastnictví poškozené. Ke střetu zároveň došlo za situace, kdy měl žalovaný uložený platný zákaz řízení motorových vozidel, což má soud za prokázané z příkazu , právnická osoba, , adresa, ze dne 10. 1. 2023, č. j. , IBAN, , jenž nabyl právní moci 16. 1. 2023. K vozidlu, které řídil žalovaný, pak nebylo ke dni dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Následně žalobkyně poškozené poskytla plnění z garančního fondu za škodu způsobenou na vozidle ve výši 103 300 Kč, dále částku ve výši 8 470 Kč jako náhradu na zapůjčení náhradního vozidla, částku ve výši 34 300 Kč jako náhradu za protrpěnou bolest poškozené, částku ve výši 3 630 Kč jako náhradu nákladů za odborné lékařské vyjádření, částku ve výši 22 251 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku v pracovní neschopnosti, částku ve výši 14 230 Kč jako náhradu nákladů za právní zastoupení, částku ve výši 2 529 Kč jako náhradu nákladů za dopravu do zdravotnických zařízení a pověřenému partnerovi uhradila částku ve výši 3 025 Kč za vyřízení případu. Žalobkyně svůj nárok na regresní náhradu uplatnila v rozsahu toho, co plnila, tj. ve výši 191 735 Kč, vůči žalovanému, neboť v daném případě odpovídá zcela za vzniklou škodu. O zaplacení dluhu byl žalovaný upomínán předžalobní upomínkou, avšak marně.4. Podle ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o povinném ručení“), výplatou plnění z garančního fondu vzniká , Anonymizováno, nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou , Anonymizováno, vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce , Anonymizováno, na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má , Anonymizováno, nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce , Anonymizováno, vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b. Dle § 10 odst. 1 písm. h) má pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo. Podle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Nárok žalobkyně v dané věci je tak zcela důvodný, neboť žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala tvrzení obsažená v žalobě a unesla tak své důkazní břemeno. Žalovaný svým jednáním porušil zákonnou povinnost tím, že řídil vozidlo v době, kdy měl uložený pravomocný zákaz jeho řízení. Přičemž právě v této době svým zaviněným jednáním zasáhl do absolutního práva poškozené a způsobil ji újmu na zdraví a škodu na majetku v celkové výši 191 735 Kč. Jelikož žalovaný neměl v době vzniku škody v rozporu se zákonem uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uhradila žalobkyně v souladu se svou zákonnou povinností poškozené tyto náklady ze svého garančního fondu. Tím došlo ke vzniku regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému, a to v plné výši, neboť ten řídil vozidlo v době, kdy měl pravomocně uložen zákaz činnosti řídit vozidlo. Protože žalovaný dosud žalobkyni dlužnou částku regresní náhrady v celkové výši 191 735 Kč ani přes zaslané upomínky dosud nezaplatil, uložil mu soud v souladu citovanými zákonnými ustanovení tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tak v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 318,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 670 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6, § 7 a 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 8 780 Kč za dva úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé) a poloviční hodnota ve výši 4 390 Kč dle § 11 odst. 2 a. t. za jeden úkon právní služby ( jednoduchá výzva k plnění) a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300 Kč za každý z výše uvedených tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 22 850 Kč částkou 4 798,50 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.