2 C 76/2025-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne 6. 6. 2016 Rámcovou smlouvu o finančních službách a Smlouvu o kontokorentním úvěru. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán ve výši 15 000 Kč, a to v rámci osobního účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u žalobkyně. Žalovaný se zavázal kontokorent splácet spolu se smluvním úrokem, avšak svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel, a proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 1. 5. 2024. Ani přes opakované výzvy žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.2. Vzhledem k předloženým listinám, vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o účtu, smlouvy o kontokorentním úvěru – obě ve spojení s rámcovou smlouvu o finančních službách (přičemž všechny byly uzavřené dne 6. 6. 2016) za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho běžném účtu kontokorentní úvěr s limitem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet včetně cen služeb a úroku ve výši 18,90 % ročně. Splatnost byla přitom sjednána nejpozději do 1 roku od data čerpání. V případě řádného splacení úvěru byl žalovaný oprávněn úvěr opětovně čerpat až do výše sjednaného úvěru, a to i opakovaně. Žalovaný se však se splácením dostal do prodlení, a proto žalobkyně celý úvěr ke dni 1. 5. 2024 zesplatnila. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má tak soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni dluží částku uvedenou shora sestávající z jistiny ve výši 15 000 Kč a příslušenství ve formě smluvních úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala.4. Dle ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle ust. § 2395 o. z., podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy účtu jakož i smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr s limitem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky pravidelně splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalovaného se splácením. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému toto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu sjednaných smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala a které požaduje v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu a jenž žalobkyně taktéž částečně kapitalizovala. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají představující zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu.