4 C 150/2025-22 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí, kterého se žalobkyně domáhá s tvrzením, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) dne 14. 9. 2011 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem v souhrnné výši 20 900 Kč. Sjednané splátky nehradila řádně a včas. Kromě práva na úhradu dlužné částky vzniklo žalobkyni dle jejího tvrzení právo na úhradu úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 21 % ročně z dlužné nesplacené jistiny za období od 5. 3. 20213 (po uplynutí lhůty pro úhradu zbývající služné částky) až do zaplacení. Žalobkyně také požaduje zaplacení úroku z prodlení za období od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky žalovanou do zaplacení.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. Proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 14. 9. 2011 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 14. 9. 2011 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované půjčku ve výši 25 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 20 900 Kč sestávající z úroku ve výši 3 192 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 750 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč. Celkovou částku 45 900 Kč měla žalovaná splácet v celkem 60 týdenních splátkách po 765 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 7. 11. 2012. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 63,91 %. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 25 000 Kč. Žalovaná na dluh uhradila pouze 18 465 Kč. Od 15. 11. 2012 byla dle obsahu smlouvy v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nedoplatku jistiny poskytnutého úvěru ve výši 14 752,18 Kč, smluvního úroku a úroku z prodlení částečně kapitalizovaných ke dni 27. 9. 2023. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání.4. Právně věc soud posoudil v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o půjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 25 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 45 900 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen smluvní úrok ve výši 3 192 Kč, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – jen za zpracování smlouvy a proces inkasa splátek se žalovaná zavázala zaplatit nad rámec sjednaného úroku další částku 17 708 Kč. Obsah služeb, který by jí měl být za tuto částku poskytnut, je přitom formulován vágním a neurčitým způsobem. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 63,91 % je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená jistina se ode dne následujícího po datu splatnosti poslední sjednané splátky úročí úrokem ve výši 21 % ročně, jehož zaplacení žalobkyně rovněž požaduje, a to po uplynutí doby prodlení v trvání více než deseti let.6. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně byly postoupeny žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Uvedená problematická ujednání smlouvy nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.7. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák., podle něhož kdo se na úkor jiného obohatí, musí obohacení vydat a bezdůvodným obohacením je i plnění z neplatného právního úkonu, a dále podle § 456 obč. zák., podle kterého má žalobkyně jako postupník právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 25 000 Kč, na kterou však již bylo ze strany žalované zaplaceno před podáním žaloby celkem 18 465 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno pouze co do částky 6 535 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované, které vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady řízení nevznikly.