4 C 159/2025-17 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku včetně příslušenství z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 1. 2024. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 19 999,96 Kč, avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného dopisem ze dne 9. 9. 2024 k okamžitému zaplacení dlužné částky. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 2. 9. 2022, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 1. 2024 ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami, dokumentací ze systému banky a výpisem z účtu má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl pro žalovaného zřízen a veden běžný účet a smlouva o úvěru, jejímž obsahem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splácet tento úvěr spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a poplatky dle ceníku ve formě 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 564 Kč. Dle obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je banka oprávněna v případě porušení smlouvy ze strany dlužníka prohlásit veškeré jeho pohledávky za okamžitě splatné. Z výpisu z účtu a dopisu ze dne 9. 9. 2024 vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal, avšak svoje závazky neplnil řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2025, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 1. 2025. Dne 12. 2. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, ve které byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Dlužná částka v celkové výši 21 864,96 Kč sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 19 999,96 Kč, poplatků ve výši 1 865 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení.Právně byla věc posouzena § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1802 a násl. téhož zákona byl posouzen nárok na úroky. Pohledávky původního věřitele byly postoupeny žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalovanému úvěr, avšak žalovaný svým závazkům nedostál, když splátky úvěru nehradil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení. Právní předchůdce žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaný svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny a poplatků, tak i co do úroků z úvěru a také co do úroků z prodlení uplatněných v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle peněžitého plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 1 200 Kč (1 úkon právní služby 400 Kč - § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH, a zaplacený soudní poplatek ve výši 875 Kč, tedy 2 690 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.